Srdecny pozdrav vsem.
Uz jsem se zminoval o tom, ze jsem byl v autobuse z Thakhek do
Vientiane pozvracen triletym chlapeckem? Nastesti jenom trosku, to jeho
tata, ten byl zblitej od hlavy k pate. Dalsi autobusovy zazitek se
odehral v autobuse z Vang Vieng do Luang Prabang, vedle me si sedla
mlada pani s nemluvnetem a vyvalila kozu ven a s tou vyvalenou kozou pak
jela celou cestu. Tak jsem si rikal, jak je ten severni Laos krasne
kozatej. Teda pardon, hornatej, jsem chtel napsat...
****
Posledni vecer ve Vientiane jsem stravil se svymi spolucestujicimi a
pozorovali jsem ohnostroje na thajske strane reky, kde uz pomalu slavili
prichod noveho roku. Zrezavelym, rozpadajicim se autobusem jsem vyrazil
do Vang Vieng. Je to bohuzel presne takove misto, jak jej popisuji.
Hordy ozralych a zfetovanych teenageru, valejicich se v deliriu po
ulicich. Nicmene staci vystrcit hlavu z mesta a tam se rozprostira
krasna krasova krajina, plna jeskyn a malebnych vesnicek. Pesky jsem
vyrazil do devet kilometru vzdaleny jeskyne Phon Khan a cestou se
zastavil v jedne mensi jeskyni, kam jsem se musel proplazit pres uzky
otvor. Kluci z vesnice mi pritom svitili na cestu baterkou. Bylo to
pekny, jeste nikdy jsem takhle do jeskyne nelezl. Jeskyne Phon Khan je
pomerne rozlehla a uprostred je socha leziciho Buddhy. Pod jeskyni se
nachazi krasna laguna, ktera se jsmenuje, svete div se, Modra laguna.
Koupeli jsem pochopitelne neodolal.
Krajina na sever od Vang Vieng je naprosto uchvatna, rozhodne je to
asi nejkrasnejsi usek, ktery jsem doposud na ceste projizdel. Skoda, ze
krajinu muzu pozorovat jen z busu a nemuzu se zastavit, na chvilku ze
zahledet na horizont, udelat fotku atd. Trosku mi mistni krajina a
vesnice pripominala nizsi partie Himalaje. Do Luang Prabang jsem dorazil
nekdy pred sestou vecer. Vazeni! Toto je maly poklad! Desitky chramu,
hory, reky a puvabny raz mesta. Pekny remeslnicky trh, ulice plna
skveleho jidla, elegantni restaurace. Luang Prabang je zapsan v UNESCO.
Kdysi to byvalo jedno z nejchudsich mest v Laosu, ale v roce 1989, kdyz
Laos povolil turistum do zeme, se zacal zpet zapisovat do povedomi
verejnosti a dneska je z nej mistecko par excellence. Je pravda, ze i
tady uz buji turisticka komerce, ale porad v jakesi umirnene a celkem
sympaticke mire.
Je zajimavy, jak ten osud nekdy pracuje. Kdyz jsem k veceru schazel
po schodech od jednoho chramu, prede mnou se objevil Netanel, ten
izraelskej kluk, s kterym jsem se seznamil ve Vientiane. A kdyz jsme
potom v jedny ulicce u vecere probirali zivot, tak se v davu lidi
zjevily Maud s Cecile, takze jsme byli na chvilku zase temer kompletni.
Netanel jede do Ciny a ja zitra nabiram smer zapad – lodi po Mekongu do
vesnice Pakbeng.
Krajina mezi Vang Vieng a Luang Prabang. Pan Prstenu hadr, co rikate?
Jeden z chramu v Luang Prabang:
Jeskyne Phon Khan, pobliz Vang Vieng:
Krajina u Vang Vieng:
Kadernictvi ve Vang Vieng:
Modra Laguna, pobliz Vang Vieng:
Mezi Luang Prabang a Vang Vieng:
Luang Prabang:
Žádné komentáře:
Okomentovat