Surabaya. Druhy nejvetsi mesta v Indonésii. Je to osklive mesto, futuristicke apokalypticke město, plne hniloby, betonu, mrakodrapu. Po ulicích nikdo nechodí, všichni jezdí na motorkach. Surabaya pusobi neprivetive, lhostejne, studene. Obraz zkazy a konzumu, ktery nas postupne sezere.
Mutiara Timur express je vlak, jedouci na vychod od Surabaye. Takove nase Pendolino. Vystupujeme v Probolinggo a davame si bakso, místní polévku, silny vyvar s masovymi kulickami z rozemletych slepic. Pri vyplivovani kosticek se zase stavam vegetarianem.. Pak sedame na bemo, místní MHD v podobě male dodávky. Chtějí nás ojebat a vyhazuji nás asi kilometr před nádražím a dohazuji nám nějakého taxikáře, nasiram se a slušně ale hodne přísné povidam, at nás hodí na nádraží, jinak vystupujeme a neplatime.
\
Na zaplneni dalšího bema čekáme skoro dvě hodiny. Pruvodci vypadá jako Suchánek. Bromo je národní park, plny vulkánů. Vypadá to tu dobře, chceme jít v noci do hor na východ slunce,ale ve 3 Rano se probouzim a mrholi, pak už regulérně chcije. Vzdavame to, nemůže to byt porad ideální.
Cesta autobusem z Probolingga do Banyuwangi je náročná, prestupujeme v městě Jember, o asi 200 km dal, 25 pouličních muzikantů v autobuse a 10 hodin dal jsme v přístavu ketapang. Etapu koncime v pristavnim mestecku Gilimanuk v plísní prolezlem pokoji.
probolingo, indonesie
Druhy den rano sedame na bemo a s javskymi vulkany v zadech mirime na severní pobrezi Bali. Nejprve vesnicka Pemuteram, pote Lovina, toulky v okoli pesky i na skutru patri k tomu nejhezcimu, co si odvazim z Bali. Ranní a vecerni ritualy, vune vonnych tycinek a hrebickovych cigaret. Klidny venkov. Cesta z vesnicky banjar do munduku, klikatou venkovskou silnickou, patrila k prekrasnym zazitkum s dalekymi výhledy na vulkány s vuni koreni.
Jedeme do kulturního centra Bali, do příjemného města ubud. Cestou se stavime na kafe. Kate co sežrala a vysrala cibetka a my ho pak vypili. 6 dolaru za jedno kafe. Ale co, aspoň muzu říct, ze jsem pil hovno.
Ubud sam o sobe je fajn a jeho okolí s rýžovými policky a stavnatou krajinou taky. Opět pujcujeme skutra, hondu virago. Jede lip než honda scoopy.
Pak už jen padang bai, vesnice na východě, odkud jezdí trajekty na lombok. Půvabná díra. Nedaleko vsi je famózní plaz, jmenuje se bias tugel. Opravdu nádherná plaz, bez lidi, s průzračnou vodou.
Ted jsme v kute. Hrozny. Khao San u more.
Poznatky z Bali v kostce: hrozne draho, plaze jsou totální pruser, jednak nejsou hezky a druhak jsou priserne špinavý. Krajina nádherná, lidi moc fajn.
Mutiara Timur express je vlak, jedouci na vychod od Surabaye. Takove nase Pendolino. Vystupujeme v Probolinggo a davame si bakso, místní polévku, silny vyvar s masovymi kulickami z rozemletych slepic. Pri vyplivovani kosticek se zase stavam vegetarianem.. Pak sedame na bemo, místní MHD v podobě male dodávky. Chtějí nás ojebat a vyhazuji nás asi kilometr před nádražím a dohazuji nám nějakého taxikáře, nasiram se a slušně ale hodne přísné povidam, at nás hodí na nádraží, jinak vystupujeme a neplatime.
\
mirissa, sri lanka
mirissa, sri lanka
Na zaplneni dalšího bema čekáme skoro dvě hodiny. Pruvodci vypadá jako Suchánek. Bromo je národní park, plny vulkánů. Vypadá to tu dobře, chceme jít v noci do hor na východ slunce,ale ve 3 Rano se probouzim a mrholi, pak už regulérně chcije. Vzdavame to, nemůže to byt porad ideální.
Cesta autobusem z Probolingga do Banyuwangi je náročná, prestupujeme v městě Jember, o asi 200 km dal, 25 pouličních muzikantů v autobuse a 10 hodin dal jsme v přístavu ketapang. Etapu koncime v pristavnim mestecku Gilimanuk v plísní prolezlem pokoji.
probolingo, indonesie
pemuteran, bali
Druhy den rano sedame na bemo a s javskymi vulkany v zadech mirime na severní pobrezi Bali. Nejprve vesnicka Pemuteram, pote Lovina, toulky v okoli pesky i na skutru patri k tomu nejhezcimu, co si odvazim z Bali. Ranní a vecerni ritualy, vune vonnych tycinek a hrebickovych cigaret. Klidny venkov. Cesta z vesnicky banjar do munduku, klikatou venkovskou silnickou, patrila k prekrasnym zazitkum s dalekymi výhledy na vulkány s vuni koreni.
krajina na bali
banjar, bali
krajina na bali
Jedeme do kulturního centra Bali, do příjemného města ubud. Cestou se stavime na kafe. Kate co sežrala a vysrala cibetka a my ho pak vypili. 6 dolaru za jedno kafe. Ale co, aspoň muzu říct, ze jsem pil hovno.
Ubud sam o sobe je fajn a jeho okolí s rýžovými policky a stavnatou krajinou taky. Opět pujcujeme skutra, hondu virago. Jede lip než honda scoopy.
Pak už jen padang bai, vesnice na východě, odkud jezdí trajekty na lombok. Půvabná díra. Nedaleko vsi je famózní plaz, jmenuje se bias tugel. Opravdu nádherná plaz, bez lidi, s průzračnou vodou.
Ted jsme v kute. Hrozny. Khao San u more.
Poznatky z Bali v kostce: hrozne draho, plaze jsou totální pruser, jednak nejsou hezky a druhak jsou priserne špinavý. Krajina nádherná, lidi moc fajn.
ubud, bali
ubud, bali
ubud, bali
padang bai, bali
padang bai, bali
padang bai, bali
padang bai, bali
