važme si vody

Procházel jsem fotky ze Sikkimu a při pohledu na tuto, jsem si vzpomněl na Ice Bucket Challenge. Tenhle kýbl byla moje první teplá voda asi po týdnu, pečlivě jsem si umyl hlavu, pak tělo a dával jsem pozor, aby voda stékala zpět do vědra. Nohy v kbelíku s horkou vodou ve vlhké, upatlané, severní Indii, to byl kámo fakt vodvaz. Pamatujme na neuvěřitelný luxus našich koupelen. Voda je vzácná a teplá voda je luxus. Važme si vody. 

Život na cestách

Rád bych všechny pozval na web www.zivotnacestach.cz , kde najdete spoustu inspirace k poznávání zajímavých míst a mj. občas i nějaký článek ode mě. 

Poutnik, ktery nikam nespecha.

Nejak tomu osud chtel, doma jsem se ohral jen mesic a vyrazil zase na vychod. Teda vlastne nejdriv na zapad, do Londyna. Kdyz nejaky misto navstivite po delsi dobe, uvedomite si jak cas strasne leti. Uz je to pres 12 let, co jsem naposledy brouzdal londynskymi ulicemi, tenkrat to byl skolni vylet na stredni, a prece to cloveku pripada, jako by tam byl vcera. Preplnene Leicester square, ulicky Soho, Parlament, to vsechno jakoby zmrazilo tu dobu mezitim a znova se odkusi vynorilo. Cestou k hostelu na Paddington jsem prochazel po Edgaware street a pripadal si spis jako nekde v Istanbulu, nebo Jeruzaleme. Cajovna vedle cajovny a muslimove pokurujici vodni dymku. I to je Londyn.

A pak uz dlouhy let do Bombaje, po schudcich slezam na letistni plochu a ten indicky vzduch me prastil pres noc. Uz jsem tady zase, rikam si. I kdyz jen na letisti. A pak dalsi ranni let do Bangkoku, do mesta, ktery vypada jako z postapokalyptickyho filmu. Beton, mrakodrapy, krysy, snury aut v dopravnich zacpach, svaby. Bangkok je tak ohromy mesto a pritom tak klaustrofobicky, v Bangkoku se clovek dusi z toho jak je zamcen mezi betonem, dalnicemi, baraky, auty. A presto, staci se projit do nejake trzni ulicky, sednout si na plastovou zidlicku, dat si kafe a tam clovek nalezne ten puvabny tlukot srdce mesta, ktery jakoby se vynoril z nejake zapomenute vesnicky.

Kanchanabui je mestecko na rece Kwai, tady probihala stavba tzv. "Zeleznice smrti" do Barmy. Je to celkem klidne misto, kde se muzete ubytovat primo na rece v baracku na pontonu a sledovat hory v dalce. Kolem pokoje nam proplaval metrovy varan.

Projeli jsme trasu Zeleznice smrti do vesnice Nam Tok, dal uz koleje dnes nevedou. Byl to stary, rozvrzany vlacek s drevenymi lavicemi. Cestou zpet prisla boure, na opustenem nastupisti sedel mnich a ani nehnul brvou. A ani kdyz se vlak rozjel, nehnul brvou, jen tak sedel a premyslel. Poutnik, ktery nikam nespecha.

A pak v rychlem sledu mestecko Nakhon Pathom, kde prodavali nejaky obrovsky hnusny brouky, stejne jako u nas mame stejne hnusny parky v rohliku, dale Chumphon a pak uz jen plaze na Koh Tao, nejdriv Sairee, pak Mae Haad a nakonec klidna zatoka Chalok a pak jsme objevili klenoty jako je plaz Sai Nuan, nebo June Juea, kde sezenete bungalow pro dva za 230 Kc a je tam obecne levneji a hlavne neuveritelny klid a neskutecne krystalove cisty more. Pssst, ale to si nechte pro sebe.

A ted hura zpet do Irska, do zeme vetru a deste.

Pozvánka, 15.2., Moskyto (Mlejn), Domažlice

Nakonec skoro az na konec.

Bylo 23:37 a svetla tmavemodreho Netravati Expressu se objevila u zacatku zeleznicni stanice Cancona. Moje valeni v Palolemu skoncilo, zacal jsem obrustat mechem a lenivet, bylo treba se zase zacit mackat v dopravnich prostredcich, potit se, bloudit po mestech a podobne.

Rikal jsem si, jak jsou Indicky drahy uzasny, tenhle muj vlak vyrazi brzy rano z bombajskeho predmesti Navi Mumbai a pred pulnoci je v Goa, aby druhy den vecer skoncil na jihu Keraly. Trasa kopiruje cele pobrezi Western Ghat a Malabarske pobrezi, cela trat se nazyva Konkanska zeleznice. Prislo mi fasinujici, ze zrovna drahy funguje tak skvele. V Indii nemuzete prijit pred odjezdem vlaku na nadrazi a rict "Dobry den, jednou do Kalkaty", vlaky jsou totiz plny dlouho dopredu a proto je treba zaridit si rezervaci. I kdyz si udelate rezervaci nekolik tydnu predem na druhem konci Indie, vase misto vzdy najdete, ochotny vypravci vam rekne na jakem miste zastavi ten vas vagon a jestli je lepsi do nej nastoupit vpredu nebo vzadu. Vyvoneny pruvodci v kvadru vam zkontroluje lupen a muzete si uzivat jizdu. Indicky drahy jsou nejvetsi zamestnavatel na svete, s 1,4 milionu zamestnanci a jejich sit je dlouha kolem 110 tisic km. Maji  k dispozici 8 tisic lokomotiv a denne prepravi 20 milionu lidi do 7,5 tisic zastavek po cele zemi!

Vlak se blizi k nastupisti a.......... a nic, prosvistel kolem a jel dal. Tak zase hovno, byl to zpozdeny rychlik do Mangalore. Tak nakone uz ani ty drahy nefunguji, rikam si. "Vlak uz jede, zadnej strach", rikal vypravci. Po ctvrtem "Vlak uz jede" a o necelou hodinu pozdeji vlak uz opravdu prijel, sunu se do sveho sleeper class vagonu, zvedam si lehatko a valim se v polospicim vlaku. Po 4 rano zacinaji vlakem pobihat prodavaci caje a kavy a od pozdejsiho rano prodavaci novin, knih, map, byriani (mistni "rizoto"), sladkosti, zubnich past, vselijakych pamlsku, orisku apod... Indicke vlaky jsou nadherny svet sam pro sebe.

O 871 kilometru a 16 hodin pozdeji, vystupuji s 15 minutovym zpozdenim ve stanici Alappuzha. Cesta stala 5 Euro, skoda, ze takhle levny nejsou vlaky v Evrope, jezdil bych na vikendy do Parize.

Alappuzha se mi libila. Chodival jsem po vecerech podel vodnich kanalu, kdyz uz slunce ozarovalo domy oranzovym odstinem a tvorilo dlouhatansky stiny na chodnicich. Furt mi nekdo mava, podava ruku, foti se se mnou. Po ulicich jezdi srandovni vysoky hranaty autobusy bez oken. Na konci pobytu jsem vysel rano pred hotel a cekalo na me prekvapeni - po 55 dnech je zatazena obloha a dokonce poprchava. Lodni linkou jsem se vydal oblasti Kuttanad alias Backwaters do mestecka Kottayam. Backwaters je kraj, kde lidi ziji v souziti s vodou, krajinu tvori jezera a sit prirodnich kanalu, palmy se odrazeji v klidne hladine, na ktery misty rostou lekniny a vsude kolem je spoustu ptactva. Je to jednoznacne jedna z nejoriginalnejsich a nejromantictejsich krajin, co jsem videl.

V Kottayamu jsem chtel puvodne prespat, ale nejak se mi tam nelibilo, takze jsem jeste tyz den vyrazil do hlavniho mesta Keraly, do Thiruvananthapuramu. Thiruvananthapuram ma 2,5 milionu  obyvatel, ale jako kazdy mesto v Asii tehle velikosti, pusobi spis malomestskym dojmem. Thiruvananthapuram je bezva, je tady moc hezky trh s ovocem a zeleninou a par starstich ulicek, jinak je to celkem moderni mesto. I tady jsou lidi hrozne bezprostredni, usmevavy, proste bezvadny. Byl jsem dnes na vylete v Kovalamu, ale byl jsem hrozne zklaman, architektura jako z beckoveho spanelskeho letoviska, nic moc plaz s mrtvyma rybama, vsechno predrazeny, proste uplna nouze. Vykoupal jsem se a vypadnul zpet do Thiruvananthapuramu.

V Thiruvananthapuramu jsem si uvedomil, jak to vsechno na me uz pusobi domacky. Kam se podel ten uzas nad Indii? Vsechny ty vune, tuk tuky, jidla, caje, odpadky. Jako by to byla uz naprosta rutina. Jedu domu. Rychle jsem predchozi myslenky zahnal a tesil se z mista, kde prave jsem, cenil jsem si toho, ze je to tady, skoro az na konci Indie, takove jake to tady je. A byl jsem i rad, ze je Indie Indii, at uz v Himalaji, nebo v Goa, v Bengalsku, nebo kdekoli jinde.

Letos s Indickym subkontinentem koncim a citim, ze na par let asi i s Indii, je jeste moc mist, kam se chci podivat a zivot je kratkej. Ohledne Nepalu ale nic slibovat nemuzu, to uz je zavislost :)

Tak priste uz z Evropy (mozna).....
Cesta mi bude trvat asi 50 hodin, takze budu doma driv, nez reknete Thiruvananthapuram.

Reka u vesnice Palolem, Goa

Slecna popiji caj ve vlaku.

Alappuzha, Kerala

Alappuzha, Kerala

Alappuzha, Kerala

Alappuzha, Kerala

Backwaters, Kerala

Backwaters, Kerala

Backwaters, Kerala. Kanal pokryty lekniny.

Bananu je spousta druhu.

Trzni ulice, Thiruvananthapuram, Kerala

Trzni ulice, Thiruvananthapuram, Kerala

Trzni ulice, Thiruvananthapuram, Kerala

  

Trochu jina Indie.

Pristani v Goa je jako pristat v jiny zemi. Odpadky temer zmizely, silnice jsou rovny jako zrcadlo, namisto hinduistickych chramu vyrostly snehobile kosteliky, ktery jsou ramovany ramujou palmami. Goa je oproti severni Indii bohata. Pocasi je uzasny, konecne teplo. A vsechno tady dycha zvlastnim sarmem, ktery tady zustal po Portugalcich. Zmizelo i nekonecny chrchlani, ktere maji Indove v oblibe predevsim v dobe ranni hygieny a zmizelo dokonce i plivani. Namisto Times of India se tady u ranniho caje cte Heraldo, namisto hudby z bollywoodskych trhaku se tady posloucha spis neco pripominajici sambu. 

No, vlastne nemam co psat, jelikoz jenom piju cerstvy ovocny dzusy, piju levny pivo, zeru rybi thali a valim se u more. A kupodivu me tohle povalovani bavi. A jeste me nejakej cas bavit bude. A tak si po vecerech ctu knizku od nejaky Emmy Hartley - "Zavinil David Hasselhoff konec Studene valky? Aneb 50 faktu o Evrope." Pod malym balkonem se mi prochazeji prasata a kachny, na malym dvorku se hreje pejsek pana domaciho a u branky stoji kralikarna. A taky mam v koupelne dve zaby, ktery vypadaji dost prapodivne a nebezpecne. Jedna vzdycky pres den nekam od skace, ta druha zustava porad. 

V Nepalu jsem nekde cetl, ze nas zivot tvori jen z 10% situace, ktere se nam prihodi a zbyvajicich 90% tvori zpusob, jakym se s nemi vyporadame. Tak vsem do novyho roku vinsuju, at uz se v ramci tech 10% stane cokoli, aby tech 90% vedlo k pohode a spokojenosti.

Anjuna, Goa

Anjuna, Goa

Anjuna, Goa

Benaulim, Goa

Benaulim, Goa

Rybi thali.

Benaulim, Goa