Rolling on the river - Asie 2012

Big wheel, keep on turning

proud Mary, keep on burning

Rolling, rolling, rolling on the river...

Tahle pisnicka od Creedence se mi vybavila, kdyz jsem nasednul na lod a rozjel se proti proudu po Mekongu. Moje cesta k thajske hranici trvala dva dny. Prespat jsem musel ve vesnici Pakbeng, asi v polovine cesty. Rano byla neobycejna zima! Sla mi para od huby a na trave byla rosa – nevidane! Pres den se ale udelalo nadherne a podobne tomu bylo i na useku Pakbeng – Huay Xai (hranicni mesto). Spocital jsem si, ze uz jedu 37. den. Neni to moc, presto bych ocekaval, ze se cestovani stane po urcity dobe rutinou. Jenze me to bavi vic a vic ...

Plavba po Mekongu byla dlouha, kazdy den tak 8 – 9 hodin. Cesta to byla ale vyborna, na druhem useku nas v lodi. s kapacitou  asi 70 lidi, jelo jen 9. Modry nebe a vzduch byl nasycen jakousi hezkou vuni. Jakoby mandle, nejaky orechy, nebo tak neco (nevoni tak neco jedovatyho??).V Pakbengu jsem dostal chut na laoske kafe, ale dostal jsem odpoved "omlouvam se, ale ja mam jenom opiovy kafe".

Dneska rano jsem sednul na malou kocabku, zaplatil celnikovi jeden dolar (poplatek za nedelni prescas!) a vyrazil pres reku do Thajska. Mestecko Chiang Khong male mestecko, ktere je urceno jen pro tranzit, nic zajimaveho tam neni. Sednul jsem na rozvrzany bus a odjel do Chiang Rai, kde se momentalne nachazim. Tady taky nic moc neni, ale mesto je to uvolnene, je tady hezky trh, na kterem je spousta levneho a skveleho jidla a kde mezi stanky pobihaji krysy velky jak jezevcici. Tentokrat me cestou nikdo nepozvracel, ale na silnici se plazil asi dvoumetrovy had, brrrr.

Jidlo na ulici, Luang Prabang:

Pristav v Pakbeng:

Rano nad Mekongem:

Jidelnicek v Vang Vieng:

  

 Pakbeng:

Divokym severnim Laosem - Asie 2012

Srdecny pozdrav vsem.

Uz jsem se zminoval o tom, ze jsem byl v autobuse z Thakhek do Vientiane pozvracen triletym chlapeckem? Nastesti jenom trosku, to jeho tata, ten byl zblitej od hlavy k pate. Dalsi autobusovy zazitek se odehral v autobuse z Vang Vieng do Luang Prabang, vedle me si sedla mlada pani s nemluvnetem a vyvalila kozu ven a s tou vyvalenou kozou pak jela celou cestu. Tak jsem si rikal, jak je ten severni Laos krasne kozatej. Teda pardon, hornatej, jsem chtel napsat...

****

Posledni vecer ve Vientiane jsem stravil se svymi spolucestujicimi a pozorovali jsem ohnostroje na thajske strane reky, kde uz pomalu slavili prichod noveho roku. Zrezavelym, rozpadajicim se autobusem jsem vyrazil do Vang Vieng. Je to bohuzel presne takove misto, jak jej popisuji. Hordy ozralych a zfetovanych teenageru, valejicich se v deliriu po ulicich. Nicmene staci vystrcit hlavu z mesta a tam se rozprostira krasna krasova krajina, plna jeskyn a malebnych vesnicek. Pesky jsem vyrazil do devet kilometru vzdaleny jeskyne Phon Khan a cestou se zastavil v jedne mensi jeskyni, kam jsem se musel proplazit pres uzky otvor. Kluci z vesnice mi pritom svitili na cestu baterkou. Bylo to pekny, jeste nikdy jsem takhle do jeskyne nelezl. Jeskyne Phon Khan je pomerne rozlehla a uprostred je socha leziciho Buddhy. Pod jeskyni se nachazi krasna laguna, ktera se jsmenuje, svete div se, Modra laguna. Koupeli jsem pochopitelne neodolal.

Krajina na sever od Vang Vieng je naprosto uchvatna, rozhodne je to asi nejkrasnejsi usek, ktery jsem doposud na ceste projizdel. Skoda, ze krajinu muzu pozorovat jen z busu a nemuzu se zastavit, na chvilku ze zahledet na horizont, udelat fotku atd. Trosku mi mistni krajina a vesnice pripominala nizsi partie Himalaje. Do Luang Prabang jsem dorazil nekdy pred sestou vecer. Vazeni! Toto je maly poklad! Desitky chramu, hory, reky a puvabny raz mesta. Pekny remeslnicky trh, ulice plna skveleho jidla, elegantni restaurace. Luang Prabang je zapsan v UNESCO. Kdysi to byvalo jedno z nejchudsich mest v Laosu, ale v roce 1989, kdyz Laos povolil turistum do zeme, se zacal zpet zapisovat do povedomi verejnosti a dneska je z nej mistecko par excellence. Je pravda, ze i tady uz buji turisticka komerce, ale porad v jakesi umirnene a celkem sympaticke mire.

Je zajimavy, jak ten osud nekdy pracuje. Kdyz jsem k veceru schazel po schodech od jednoho chramu, prede mnou se objevil Netanel, ten izraelskej kluk, s kterym jsem se seznamil ve Vientiane. A kdyz jsme potom v jedny ulicce u vecere probirali zivot, tak se v davu lidi zjevily Maud s Cecile, takze jsme byli na chvilku zase temer kompletni. Netanel jede do Ciny a ja zitra nabiram smer zapad – lodi po Mekongu do vesnice Pakbeng.

Krajina mezi Vang Vieng a Luang Prabang. Pan Prstenu hadr, co rikate?

 

Jeden z chramu v Luang Prabang:

 

Jeskyne Phon Khan, pobliz Vang Vieng:

 

Mnisi v Luang Prabang:

 

Krajina u Vang Vieng:

Kadernictvi ve Vang Vieng:

Modra Laguna, pobliz Vang Vieng:

 Mezi Luang Prabang a Vang Vieng:

 

Luang Prabang:

Na vychod po route 12 - Asie 2012

Preji hezke odpoledne z hlavniho mesta Laoske lidove demokraticke republiky, Vientiane.

Ze Savannakhetu jsem vyrazil do mestecka Thakhek, ktere lezi take na Mekongu a ma podobny raz, jako predchazejici Savannakhet. Spal jsem v hezkym pensionu, je to jeden z tech, kde se setkavaji lidi z celyho sveta, aby vypili par piv a popovidali si o tom, kam jedou, odkud prijeli a odkud pochazi. Chtel jsem trochu zmenu zpusobu cestovani a odpocinout si od tech mnohahodinovych presunu autobusy, tak jsem si zase pujcil motorku. V pensionu jsem se jeste domluvil s dvema holkama, Nemkou odkudsi od Hamburku a Holandankou z Friska, ze vyrazi se mnou. Cil byla krasova krajina na vychod od mesta. Holky videly doposud motorku jen na obrazku a tak Holandanka pujceni motorky zcela vzdala a pozadal me, zda muze jet se mnou a Nemka se sice odvazila, ale pozdeji si patricne rozbila hubu. Motorka byla pomuchlana jen lehce, ale jeji predlokti moc dobre nevypadalo, velice hluboka rana az do masa. Ale byla statecna, pokracovala v jizde i pres spatne fungujici starter a ohnutou prevodovku.

Vychodne od Thakhek se rozprostira region s desitkama jeskyn, nekolika vesnickami, ale hlavne s prekrasnou prirodou, plnou vysokych skal a hor. Nase prvni zastavka byla jeskyne Tham Phu Ban Tham, "Slonni jeskyne", proslavena stalagmitem ve tvaru slonni hlavy. Odtud jsme pokracovali k oblibene Tham Pha Pa, "Buddhova jeskyne". Kdyz se k jeskyni v roce 2004 vysplhal jeden mistni chlapik a podarilo se mu dostat dovnitr, nasel zde pres 200 sosek Buddhy, nikdo nedokaze rict, jak a kdy se sem dostaly. Posledni zastavkou bylo jezirko Tha Falang, kde jsem se vykoupal. Pak uz jsme si jen uzivali jizdu malebnou krajinou, s obcasnou zajizdkou do nejake bezjmenne vesnicky, az jsme dorazili do Mahaxai, lezici asi 40 km od Thakhek, kde jsme si dali nudlovou polivku a pomalu jeli zpet.

V Thakhek jsme dali dohromady malou spolecnost cestovatelu, Fabrice ze Svycarska, sileny Bruno alias Julos z Belgie, jedna holcina odnekud z Francie a Maud z Quebeku. Na nadrazi se jeste pripojil Nathaniel, z Beershevy, coz je v Izraeli. A tak nase uskupeni souputniku vyrazilo do hlavniho mesta Laosu, Vientiane. Julos mermomoci chtel, abychom zasli do belgicky restaurace, ktera je ve meste, a protoze je to vesely chlapik, nikdo mu nechtel kazit radost a sli jsme. Dostali jsme od Julose pulhodinovou prednasku o belgickych hranolkach a hodinovou prednasku o sirokem spektru belgickych piv, pak se ozral a kazdy jsme si sli po svem.

Navstivil jsem dneska Patuxai, takovy mistni Vitezny oblouk, je to jakysi pamatnik, ale nikde jsem se zatim nedozvedel komu, nebo cemu ma byt venovan. Odtud jsem sel pesky Pha That Luang, krasny zlaty pagode, ktera je takovy symbol Laosu. Udajne tady mela byt ve 3. stol ulozena cast Buddhovy hrudni kosti, ale relikviar se nikdy nenasel.

Vic toho dneska nenapisu, nejak mne to nejde. Mejte se jak nejlip to jde.

Krajina na vychod od Thakhek:

Pha That Luang, Vientiane:

Pres Kravsky Hovno zpet k Mekongu - Asie 2012

V Quy Nhonu panovala podzimni nalada se 25 stupni celsia a zatazenou oblohou. Povecerel jsem se skupinkou mistnich chlapu a na druhy den vyrazil do Laosu. V celem autobuse jelo jen 10 pasazeru, dva psi a asi pul tuny pasovanyho zbozi. Ridic me temer az k hranicim posadil vedle nej dopredu, coz bylo skvely. Moc se mu libil jeden z mych naramku, tak jsem mu ho oplatkou za sympatickou sluzbu daroval. Asi po dvaceti kilometrech se nam porouchal klakson, coz predstavuje pro asijskeho ridice katastrofu a neschopnost pokracovat v jizde dal. Asi po pul hodine se ale patricna soucastka nejak zadratovala a mohlo se vyrazit pres Vysocinu a mestecko Kon Tum k hranicim.

Cesta k vietnamsko-laoske hranici, nedaleko za Quy Nhon:

Cesta pres pohranicni dzungli je nadherna, vede pres neobycejne odlehlou chranenou oblast Dong Ampham, kde se dodnes potuluji tygri. Takovou krajinu jsem dosud znal jen z televize, kilometry a kilometry kopcu, porostle nekonecnou a neprostupnou dzungli. Prvnich 80km od hranic jsme potkali 7 aut a projeli jednu jedinou vesnici, kde baby sedi pred svyma chatrcema a cadi opium. Vzduch dzungle vonel, jako kdyz v lete po horkym dni zalejete zahradu a na indigovy obloze pluly slehackovy mraky. Takovy byl prvni dojem z Laosu.

No a pak jsem prijel do Kravskyho Hovna. Tak zni v prekladu nazev mesta Attapeu. Vznikl tak, ze kdyz prisel do mesta jakysi kmen a zeptal se mistnich, jak se mesto jmenuje, dostala se jim takovato odpoved, protoze takove meli mistni mineni o svem ospalem mestecku. Attapeu lezi na soutoku rek Sekong a Sekaman a je to poklidna provincni vesnice o dvaceti tisici obyvatelich, kde si na ulicich hrajou stenata a kokrhaji kohouti.

Soumrak nad rekou Sekong, Attapeu:

Maly mnisek, Attapeu:

Tradicni laosky pokrm "laap". Polosyrova ryba a kila zelenyho lupeni (petrzel, jakysi hrasek, mata, bazalka, kopr, hlavkovy salat a dalsi druhy, ktery neznam), vynikajici!!

 

V Attapeu jsem se zdrzel jen dva dny a vyrazil dal, do 411 km vzdalenyho Savannakhetu, jez lezi na Mekongu a ktery me ted bude nejaky cas doprovazet. Cesta byla opet skvela, mam ve zvyku jen snidat a pak se najist az pozde odpoledne, v klidu, takze na delsich prejezdech jim maximalne ovoce. Ridic to nevydrzel a koupil mi jakysi koule z rybiho masa na spejli. A zase laosky venkov, mlada divka, koupajici se pred chatrci pod studnou, holcicka u silnice, drzici v rukou polivku a pytlik s ryzi, pobihajici drubez, zametajici babicka, kluk v houpaci siti, bosi mnisi, jdouci po kamenite ceste a vybirajici almuznu. A do toho zase ta krasna laoska obloha.

Dve princezny, cestou z Attapeu. Kamen, nuzky, papir je skvela hra:

Vedu si takovou teorii, ze vsechny mesta v Asii, ktery maji pod ctvrt milionu obyvatel, jsou vlastne jen takove rusnejsi vesnice. A Savannakhet (120 tis.) rozhodne neni vyjimkou. Ospale ulice, slepice, psi a kluci, hrajici kataw. Kataw, to zajimavej sport, je to volejbal, ktery se hraje jako volejbal a kluci dokazou vytvaret fakt neskutecny smece, skoky a vselijaky paradicky.

V laoske kulture je zcela normalni vyhybat se stresu filozofii "muan". V praxi to znamena, ze cinnost (i prace) musi obsahovat prvek zabavy (muan), pokud tomu tak neni, bude cinnost pravdepodobne stresujici. Tato filosofie je pro lenochy jako jsem ja velice inspirativni :)

Ospaly vecerni Savannakhet:

Ospaly denni Savannakhet:

Pocasi, oblacno, 33 ve stinu.

Musim koncit, jsem pozvan na vecerni modlitbu do mistniho chramu, v poledne jsem tam zapredl rozhovor s jednim mnichem.

Mejte se skvele.

Pres Vysocinu k Jihocinskemu mori

Po prijezdu zpet do Saigonu jsme se s Jirkou jen tak poflakovali po ulicich a posledni den vyrazili na pivo. Jirka se ladoval ustricema a olihnema a prijemne jsme pokecali s Americankou z Phoenixu. Prvni etapa je u konce, Jirka odletel do Cech a ja osirel. Timto mu dekuji za souputnictvi, ktery bylo skvely a tesim se na dalsi spolecny cesty.

Vyrazil jsem na sever do Central Highlands – Vysocina. Krajina se zacala zvedat a vypadala skvele, stavnate zelene kopce, svezi vzduch a babky susici na chodnicich kafe. Mimochodem, kafe maji Vietnamci vynikajici – velice silny, vonici a chutnajici po cokolade. Oproti zaprasenemu osmimilionovemu Saigonu je Dalat fajn zmena, ale presto jsem od nej cekal trochu vic. Dalat byl oblibene letovisko Francouzu a zustal turistickym resortem dodnes. Sel jsem asi 7km do nejake vesnicky Lam Dong, dohromady tam nic nebylo, tak jsem alespon vylezl ke kosteliku a hrbitovu, odkud byl trochu vyhled na okolni krajinu. Centrum Dalatu je plne socialistickych budov a ja se rozhodnul druhy den Dalat opustit.

Podvecerni Dalat, Vietnam:

Centralni Vysocina, Vietnam:

 

Po navratu z prochazky jsem si koupil zasoby na dalsi cestu, bagetu s rybou a jeste jednu se syrem. Cerstvy grepovy dzus a kousek bananoveho kolace, protoze od priletu do Asie jsem nemel nic sladkyho a uz jsme na ne mel hroznou chut. V Dalatu byla temna obloha, obcas prselo a ficel ostry vitr. Vyrazil jsem na bus smer Quy Nhon. Cesta celkem strasidelna, videl jsem dva sesuvy pudy, mlha jak krava, viditelnost na par metru, silny dest.

Vietnamci slavi Tet, jakousi kombinaci Vanoc a Silvestra. Ceny jizdenek leti nahoru o 100%, nic prijemnyho. Standardni cena Dalat-Quy Nhon je 210 Kc, ja platil 410 Kc. Na hotelu mi pani rekla, ze cesta do Quy Nhon zabere 14 hodin, coz by znamenalo prijezd nad ranem, jenze pak mi jiny clovek rekl, ze cesta trva 10 hodin a jiny, ze je to 7 hodin. Konduktor v buse tvrdil 8 hodin a mel bohuzel pravdu, takze jsem se dokodrcal do Quy Nhon nekdy v jednu rano. Pohybovat se v neznamym meste v noci neni nic projemnyho, pokoj jsme nasel v 1:45. Ale je to fajn, pod okny mi buraci more. Quy Nhon je pristavni mesto, s celkem peknou plazi a docela ospalou atmosferou. Pocasi nic moc, kolem 26 stupnu a zatazeno s prehankama.

Holcicka, zebrajici o jidlo ve vesnici Bavet, Kambodza.

Musim rict, ze moje predstava o Vietnamu byla dost zkreslena. Namisto chude asijske zeme na me pusobi spise jako Spanelsko. Je to samozrejme nazor povrchni, nevidim do hloubky. Elegantni obchody, pekne restaurace, velky vyber zbozi. Autobusova doprava funguje skvele. Vetsina spolecnosti zajistuje odvoz primo z mista, ktere si urcite. Po nastupu do autobusu dostanete vodu a vlhceny ubrousek. Po celou dobu je k dispozici konduktor, rozdava vodu a pytliky na zvraceni. To neni zadny turisticky bus, to je klasicky linkovy spoj ve Vietnamu. Vcera jsem jel "spacim busem". To je zajimava vec. Je to autobus, kde jsou sedacky uzpusobene k lezeni. V buse jsou dve patra, ja mel horni, kam se leze po zebricku, jako na palandy. Sklopite si sedacku, pred vami je prostor na nohy, dostanete deku a muzete chrnet. Do busu se nesmi v botech, ty si sundate pred nastupem a date si je do pytliku. Boty nepotrebujete celou cestu ani behem prestavek, jsou pro vas pripraveny erarni pantofle. tento bus se mi zdal jako moc dobry napad, do doby, kdy jsem zjistil, ze kazdemu druhemu se ve spacim buse dela zle. Chudak pani vedle me se asi 8x poblela. A tak se valite na svy "palande" a kolem vas lidi krkaj a davi se a blejou a blejou.

Luzko v spacim autobuse, Vietnam:

Plaz v Quy Nhon, Vietnam:

 

Vietnam je socialisticka republika. Po ulicich behaji pionyri s rudymi satky kolem krku, ve mestech vlajou vlajky byvaleho Sovetskeho svazu a ulice lemuji plakaty se stastnou delnickou tridou a soudruhem Ho Chi Minhem. Socialisticka republika ma jeden zasadni paradox a tim je trzni hospodarstvi! To, ze jsem v komunisticke zemi se projevuje napriklad cenzurou internetu, na facebook se tady prihlasit neni legalni.

Ulice v Quy Nhon, Vietnam:

 

Vzhledem k prazdninovemu obdobi a tim padem stoupajicim cenam, se vam priste ozvu z dlouho ocekavaneho Laosu.

Riders on the storm - Asie 2012

Riders on the storm

 

7.1. jsme zase vyarizili na bus a za ucasti lacinych TV show a popovych klipu na tema nestastne lasky, jsme odjeli na vychod, do zhruba 300 km vzdaleneho mestecka Kompong Cham. Kompong Cham je male mestecko ve stejnojmenne provincii, ktere omyva mocny Mekong. Po vsech tech nablyskanych letoviscich to vypadalo na opravdu ospalou diru, ale nakonec mi to tady pripada celkem mily. Baracky z dob francouzskeho kolonialismu se pomalu rozpadaji a tvori nekolik ulic mistniho centra. U Mekongu je hezka, siroka promenada, kam se vecer chodi pri soumraku na prochazky, cvicit, nebo pojidat kukurice. Pres den tady chcipnul pes, atmosfera pripomina Domazlice, kdyz jsou letni teploty na maximu, je poledne a vsichni jsou radsi na koupalisti. Proste takovy ospaly zapadakov.

 Bubik, Dulik a Kulik, pratele z Kambodzi:

Kdyz vstanete kolem pul seste, muzete se pokochat vychodem slunce nad Mekongem a k tomu pozorovat rybarske barky, rozesete na rece. Obcas se jdu mrknout na jedno misto, kam chodi rybari ulovky prebirat.

Vcera jsme na motorce projeli kus okoli, vesnicky a jeden ostruvek na Mekongu, kam se jede pres mistni velkou atrakci – bambusovy most. Jeli jsme porad dal a dal, az jsme od jednoho dedy zjistili, ze uz jsme na uplne jinem ostruvku, kam jsme se dostali pres nejake vyschle koryto.

Vychod slunce nad Mekongem:

Jirka jeste jezdil vecer, ja se sel radsi projit. Je tady moc hezky, lidi jsou mily, slunce hreje a deti sice sotva mluvi, ale uz dokazou vykouzlit to nejsladci "heloooouuuuu". Kambodza je zeme, ktera si zazila svoje, ale myslim, ze je na dobre ceste, lidi tady umeji zit a jejich optimismus je klic ke skvely budoucnosti.

Rikejme ji treba SuperMrdka:

Vcera vecer jsem dosel na jakesi predmesti a vsude kolem me byly zahaleny zensky, chlapi s bradkama a mesita. Bylo to jakesi osidleni Chamu – mistnich muslimu, odtud pochazi nazev Kompong Cham, pozdeji jsme jeste zajeli na strasidelny stary francouzsky majak. Nic pro ty, kdo trpi zavrati.

Premyslime co a jak dal, Jirkovi se to uz krati a budeme muset pomalu smerovat zpet do Veitnamu.

Mejte se hezky! 

Bambusovy most v Kompong Cham:

Diky Mrdko - Asie 2012

Mrdka je moje kolo, ktery jsem si tady pujcil a vdecim ji za zatim nejhezci zazitek v Kambodze, ale pekne postupne.

Silvestr jsme stravili poklidne, s nekolika pivkama a nohama ponorenyma do more, pod svetlem ohnostroju. Druhy den jsme skocili na bus a pres Phnom Penh, kde jsme stravili noc, jsme se dokodrcali do Siem Reap. Na nadrazi v Phnom Penhu jsem byl fascinovan mistnim cvrkotem, krasna holcicka s mandlovyma ocima a modrym klobouckem, oloupavajici svoji snidani – jakesi krepelci vejce, prodavacka novin, asi tak padesatileta turistka, diskutujici s mistnim studentem, stara babicka, zebrajici, je cela seschla a ma hrb, ale je krasna. Tamhle nekdo hraje na jakysi improvizovany nastroj, neco jako housle, hraje hezky, nema nohu. Protezu ma udelanou z kusu okapu.

I takhle muze v Kambodze vypadat benzinova pumpa, vpravo super, vlevo diesel:

Drzim se od prijezdu do Asie vegetarianske stravy, jim maximalne ryby, cestou do Siem Reap jsem ale sezral cvrcka. Chutnal jako slaninovy chipsy. Na smazenou tarantuly jsme silu nenasli, vypadala fakt hnusne.

Jak uz jsem se zminoval, pujcili jsme si na prohlidku Angkoru kola, Jirka nejaky horsky kolo za 5 dolaru, ja nejakou zrezavelou, rozvrzanou starou mrdku za dolar. Mam k ni uz ale citovy vztah a tak se z mrdky stala Mrdka.

Ja a moje Mrdka:

 

Dneska jsme vstavali v pul paty a hura na chramy. Co je vubec Angkor? Bylo to politicky, socialni a nabozensky centrum rise Khmeru. V dobe nejvetsi slavy, to byla doba, kdy Londyn mel 50 tisic obyvatel, mel Angkor obyvatel 1 milion. Angkor jsou desitky, mozna spis stovky chramu a zbytku osidleni. Projeli jsme na svych kolech okruh dlouhy asi 20km a prolezli asi 8 chramu. V nekterych chramech si clovek pripada jak v epizode z Indiana Jonese, v nekterych jako v Disneylandu. Mne se nejvic libil mene navstevovany Banteai Kdei a potom monumentalni Bayon.

Bayon:

 

Nejaky cas jsem pomerne radikalne odmital navstevovat pamatky, ktery clovek "povinne" musi navstivit, protoze ho k tomu nuti turisticke knizky a moda. Udelal jsem vyjimku u Taj Mahalu a od te doby si rikam, ze preci jen neni spatne obcas na nejakou proflaknutou pamatku zajit. Proto jsem se rozhodnul Angkor zkusit. Ano, je skvely to videt, je to vsechno moc krasny, ale nemuzu si pomoci, vic me bavi pozorovat zivou ulici, nez 700 let mrtvy mesto. A to jsem jeste netusil, jak moc se o svych slovech jeste dneska presvedcim...

Sotva chodi, jeste ani nema poradne vlasy, ale uz prodava naramky. Kdo by tem ocim odolal:

Prijeli jsem k penzionu a Jirka sel relaxovat, mne se jeste nechtelo, tak jsem se rozhodnul pokracovat s Mrdkou v jizde. Jel jsem podel reky, kamsi do neznama, smerem z mesta ven. Nevedel jsem, kam to vede, snad to nebude ctvrt hrdlorezu... Jel jsem do mist, ktery vypadaly jako slum, asi tam fakt bydleli chudy lidi, ale slum to nebyl. Byla to vesnicka, na ni navazovala dalsi a dalsi a dalsi. Prasna silnicka z cervene hliny, palmy, modre nebe a ty nejmilejsi lidi. Deti me zdravily, skolaci samej usmev, baba na zaprazi se na me smeje, zablesenej pes, valejici se uprostred cesty, prach, dreveny chatrce na kulech, stoly pripravene na nejakou slavnost, automechanici, mavajici na me rukama od oleje, curajici holcicka, kachny, prebihajici pres cestu, maly chram s nekolika mnichy, pomalu zapadajici slunce. Krasna, romanticka podvecerni projizdka na kole v Kambodze. Diky Mrdko.

Vesnice kolem Siem Reap: