Big wheel, keep on turning
proud Mary, keep on burning
Rolling, rolling, rolling on the river...
Tahle pisnicka od Creedence se mi vybavila, kdyz jsem nasednul na lod
a rozjel se proti proudu po Mekongu. Moje cesta k thajske hranici
trvala dva dny. Prespat jsem musel ve vesnici Pakbeng, asi v polovine
cesty. Rano byla neobycejna zima! Sla mi para od huby a na trave byla
rosa – nevidane! Pres den se ale udelalo nadherne a podobne tomu bylo i
na useku Pakbeng – Huay Xai (hranicni mesto). Spocital jsem si, ze uz
jedu 37. den. Neni to moc, presto bych ocekaval, ze se cestovani stane
po urcity dobe rutinou. Jenze me to bavi vic a vic ...
Plavba po Mekongu byla dlouha, kazdy den tak 8 – 9 hodin. Cesta to
byla ale vyborna, na druhem useku nas v lodi. s kapacitou asi 70 lidi,
jelo jen 9. Modry nebe a vzduch byl nasycen jakousi hezkou vuni. Jakoby
mandle, nejaky orechy, nebo tak neco (nevoni tak neco jedovatyho??).V
Pakbengu jsem dostal chut na laoske kafe, ale dostal jsem odpoved
"omlouvam se, ale ja mam jenom opiovy kafe".
Dneska rano jsem sednul na malou kocabku, zaplatil celnikovi jeden
dolar (poplatek za nedelni prescas!) a vyrazil pres reku do Thajska.
Mestecko Chiang Khong male mestecko, ktere je urceno jen pro tranzit,
nic zajimaveho tam neni. Sednul jsem na rozvrzany bus a odjel do Chiang
Rai, kde se momentalne nachazim. Tady taky nic moc neni, ale mesto je to
uvolnene, je tady hezky trh, na kterem je spousta levneho a skveleho
jidla a kde mezi stanky pobihaji krysy velky jak jezevcici. Tentokrat me
cestou nikdo nepozvracel, ale na silnici se plazil asi dvoumetrovy had,
brrrr.
Jidlo na ulici, Luang Prabang:
Pristav v Pakbeng:
Rano nad Mekongem:
Jidelnicek v Vang Vieng:
Pakbeng:
Žádné komentáře:
Okomentovat