Nepal malai manparcha - Asie 2012

Kalimpong byl takovy zmenseny Darjeeling, cajove plantaze pod mestem, stejne pitome pocasi nad mestem. Nic moc jsem nedelal. Prochazel jsem se a jedl. Byl jsem se podivat v klastere Tharpa Ccholing, sekty ZLutych cepic, kde zrovna probihala pudza. Z Kalimpongu jsem se vratil do "indictejsi Indie", do Siliguri, ktere je takove zaprasene spravni stredisko a kde jsem jen prespal, abych mohl druhy den stopnout autobus na nepalskou hranici do vesnice Panitanki. Tam jsem z busu vyskocil a pesky se vydal do Nepalu. Vyplnil jsem nekolik obligatnich formularu, ktery po vyplneni nekdo nekam zalozi a uz je nikdo nikdy neuvidi a vydal se po moste pres reku. Louskal jsem buraky, skorapky cvrnkal z mostu a tesil se do Nepalu. Naposledy jsem se otocil k Indii a pak uz jsem zahlidnul jednu z nejhezcich a nejzajimavejsich vlajek – nepalskou. Hranicni mesto Kakarbhitta je pekna dira, o to vetsi sok pro me byla informace, ze Nepalci stavkujou a doprava se rozjede az ctvrty den. No to jsem to chytnul, predstavte si zkejsnout tri dny treba ve Zbuchu! Druhy den jsem se probudil a podival se na ulici, kde melo necekane mnoho obchodu otevreno, ze by je stavka prestala bavit? Bezel jsem se podivat na zaprasene namesticko, kteremu rikaji "bus station" a ... huraaa, busy jezdi. Sel jsem si dat snidani a zabalit si veci a vyrazil do Janakpuru.

Ulice v Siliguri, Indie:

Palac Janaki, Janakpur, Nepal:

Vesnicka v jiznim Nepalu:

Pani se hrabe lejnech, jizni Nepal:

Relax v Janakpuru, Nepal:

Kulecnik, bez taga, Kakrbhitta, Nepal:

Holcicky si hraji mezi odpadky ve smradlave rece, Siliguri, Indie:

Stary, polorozpadly autobus si to sinul po jedne z nekolika silnic, ktere v Nepalu maji a ja opet nadskakoval pul metru vysoko. Ale byl jsem rad, ze jedu. A taky jsem byl rad, ze sedim, protoze  autobus s kapacitou 40 mist byl plny. Ale nemyslim plny ve smyslu, ze byl plne obsazen. On byl plny uple! Kdyz nastupoval 108 clovek, prestal jsem to pocitat, lidi viseli uplne vsude, neuveritelny.

Od Janakpuru me jeden mladik v Kakrbhitte odrazoval. "Nejezdi tam, jed rovnou do Kathmandu, v Janakpuru jsou divny lidi, oskubaji te". Realita byla uplne opacna. Janakpur patri mezi jedno z nejhezcich prekvapeni, ktery jsem cestou potkal. Janakpur je pro hinduisty svate mesto, uprostred stoji chram Janaki, venovany Ramovi a Site. Kdyz jsem vecer kolem chramu prochazel a hledal ubytovani, spadla elektrina, prede mnou byly chramove vezicky a nad nimi maly srpek mesice a hvezdy, pusobilo to primo carovne, jako z nejake arabske pohadky. Ostatne v Janakpuru nesla elektrina temer neustale, coz mam rad. Cist u zapalene svicky je stejne nejlepsi a ocnim lekarkam vzkazuji fuck off! Janakpur je hrozne pratelske mesto, od rana do vecera se tady cosi slavi.

Mel jsem cas vyrazit do okoli, sel jsem pesky do nejakych vesnicek, jedna z nich se jmenovala Pidari, ostatni netusim. Byl to zase uple jiny Nepal, nez jaky znam. Lidi na me koukali jak tele na novy vrata. No, predstavte si, ze by se cernoch prochazel treba po Tasnovicich. Buvol tahnouci povoz, rolnici, zeny ktere hnetou kravska hovna.

Narazil jsem na pohreb, u ricky byl vykopan hrob, do ktereho se ukladaly horici kravsky lejna a mezi ne prisel neboztik (teda neprisel, ulozili jej tam). Vesnicane prihlizeli a par chlapku brinkalo do cinelu a bubnu a do toho zpivali. Sel jsem dal a narazil na kostru nejakeho zvirete, pak jsem dosel ke kolejim. Byly to koleje jedine trate, ktera v Nepalu vede. Do nedavna po ni jezdil vlak, ale uz ani ten nejezdi a tak, zda se, je Nepal zcela bez vlaku.

Na autobus do Kathmandu jsem sel po ctvrte hodine rano, panovala totalni tma. Jako v pytli. Mesto, ktery jsem predtim prosel krizem krazem, pusobilo tajemne a ja si nebyl jist, zda jdu spravnym smere. Ale sel jsem spravnym smere a tak jsem sednul na bus a vyrazil. Vyrazil do KATHMANDU!!!

A tak jsem tady, v Kathmandu. V mem milovanem meste, jsem tady, jsem tady, jsem tady. V Kathmandu. Juchu!!!

Kdyz jsem se ke Kathmandu blizil, rikal jsem si, do pytle, tady to znam, ted zacneme stoupat do prusmyku a pak klesat do Kathmandu a kdyz budu mit stesti, budu mit tu cest zahlednout Himalaje. A viditelnost byla skvela. Zadnej smog, Himalaj byl videt i z Kathmandu, coz je maly zazrak. Projizdel jsem ulicemi tohoto mesta, blbe se usmival a v duchu si opakoval "Kathmandu". Kdyz clovek prijede na misto, kde uz byl, ma moznost bilancovat a uvedomit si, jak cas leti. Sel jsem do svyho oblibenyho pensionu a bylo to, jako bych Nepal nikdy neopustil, jako bych tady byl vcera.

Pred cestou do Kathmandu jsem nemohl spat a vstaval asi v pul treti rano, diky tomu jsem usnul jako spalek, ale naridil jsem si budika a tesil se na rano. Vzdyt za okny ceka Kathmandu! Po seste rano jsem vyrazil, chtel jsem jit nejprve na namesti Durbar, ale cestou osudu jsem nakonec zamiril ke chramu Swayambunath, nad mestem. Je to nadherne poutni misto, prodchnute uzasnou atmosferou. Zasel jsem do chramu, daroval klasteru par rupii, dal si k snidani nejaky brambory, tocil modlitebnimi mlynky a pozoroval mesto pode sebou. Sesel jsem zpet do mesta a stylem "doleva doprava prekvapeni", ktery spociva v tom, ze neresim smer a jdu kam me napadne, jsem dosel na namestu Durbar. Tam me zastavil policajt a zeptal se, jestli mam vstupenku. Myslel jsem si, ze spatne slysil. Povidam "Coze? Vstupenku? Vstupenku kam?" On na to: "Musis si tamhle ve stanku koupit vstupenku." Ja na to: "Abych sel na namesti, potrebuju vstupenku? No to snad..., nic platit nebudu". Sel jsem ke stanku a zeptal se chlapka, jestli to jako mysli vazne, ze se plati vstupny za to, abych se mohl projit po ulici a pokud ano, kdo a kdy to zavedl. Tak prej to zavedla vlada pred deviti lety. Povidam mu, ze to neni mozny, ze jsem tady byl pred vice nez trema lety nekolikrat a nikdy jsem nic neplatil a ze je to prece silenost. Pak jsem se zeptal, kolik teda vstupny je. Vstupny na namesti je 750 rupii! Malem jsem sel do mdlob a rikam mu: "Tak to ne my friend, ja ti nic nezaplatim, vzdyt je to hovadina, s tim jsem se na celym svete nesetkal, jenom u vas a u nas v Cechach ve Zlaty ulicce. Delam v cestovce a chtel jsem si to tady prohlidnout, abych sem mohl vozit turisty, aby mohli utracet v kramcich na namesti apod." Rikal mi, ze kdybych mu ukazal vizitku z cestovky, pustil by me, jenze ja je tady nemam, A tak jsem mu rekl, at se nezlobi, ale ze tolik mu proste nezaplatim, rozloucil jsem se a odesel. Odesel jsem o ulicku dal, pak doprava, pak doleva, rovne a za roh, no... a byl jsem na namesti bez listku. A tak jsem i pres maly komplikace prochazel po Durbar square a obdivoval mistni prekrasne chramy.

A ted uz odchazim, protoze venku ceka Kathmandu!

Swayambunath, Kathmandu, Nepal:

Durbar square, Kathmandu, Nepal:

Ulicka v Kathmandu, Nepal:

Tonight i watch through my windows

and I can't see no rights

Kathmandu, Nepal

Kathmandu, Nepal:

Kathmandu, Nepal:

Janakpur, Nepal:

 

Janakpur, Nepal:

Z Bengalska do Sikkimu a zase zpet & soutez - Asie 2012

Buddhiste se v Darjeelingu modli ke Kancencongze. Je moc pekny pozorovat je s rucnim modlitebnim mlynkem, kterak mumlaji mantry tvari smerem k hradbe Himalaji. Treba Ceskej les nikdo jako bozstvo nebere, pritom na Cerchove je taky bozsky. V Darjeelingu jsem konecne ochutnal pan. Kdyz jsem byl prvne na Indickem subkontinentu, bal jsem se to zvykat z principu, kdyz jsem tady byl podruhy, bal jsem se ze se poseru, kdyz potreti, tak jsem na to zapomnel a vyslo to konecne az napoctvrte. Kdyz jsem se prodavace ptal co v tom je, dostal jsem jsem odpoved "vsechno mozny". To "vsechno mozny" vypadalo jako ropa a primalex. Abych ziskal presnejsi odpoved, zalistoval jsem v knizce a pan je toto:" Pan je semeno arekove palmy (lidove betelovy orisek), vapenna kase, koreni masala a dalsi koreni, vse zabaleno v listu peprovniku beteloveho. Smes podporuje traveni, navozuje dobrou naladu, podnecuje mysleni a je stredne narkoticka". Existuji dve varianty, jedna je smichana s tabakem a je urcena pro opravdove chlapy, druha varianta je "mithai", neboli sladka, ta je urcena pro sracky jako jsem ja. Betel neni spatny, omameny jsem nebyl, ale vyflusavat cervenou stavu, kterou smes zpusobuje mi prislo trochu nechutny, tak jsem asi po ctvrt hodine zvejkani vzdal.

V Darjeelingu jsem musel na urad, pro vstupni povoleni do statu Sikkim. Uredni hodiny na cizineckem urade jsou sice od 8:30, ale v 9:30 jsem byl poslan do hajzlu s tim, ze mam prijit za hodinu. Tak jsem sel na caj a pak jsem sel povoleni vyridit. Musel jsem vyplnit opet jeden formular a aby to nebylo jen tak, bylo treba s nim zabehnout na krajsky urad, ktery byl samosebou uplne na druhem konci mesta. Tam me posilali z patra do patra, az nakonec jsem zjistil, ze jsem ve spatne budove a koncne kancelar nasel. Dostal jsem asi pate kulate razitko a mohl vyrazit na cestu.

Bylo kolem poledne a ja se rozhodnul na 29km dlouhou trasu do vesnice Jorenthang vyrazit pesky. Krasne jsem si odpocinul od shonu v Darjeelingu, sel jsem prudce z kopce pres malebne vesnicky a cajove plantaze, vsude byli skveli lide, diky nim jsem ani nemel sanci zabloudit, protoze jakmile jsem se vydal na spatnou stezku, hned na me nekdo hulakal a ukazoval mi spravny smer. Slunce se sklanelo a krajina se zabarvila v zapadajicim slunci, tesne pred setmenim jsem dorazil na sikkimskou celnici, kde mi zkontrolovali pas a povoleni a pochvalili me za mou porci kilometru v nohou. Byl jsem v Jorethangu.   

Sikkim je specificky stat, vklinen mezi Tibet, Nepal a Bhutan, ktery byl do roku 1975 samostatnym buddhistickym kralovstvim, pote anektoval k Indii. Sikkim ma nekolik vlastnosti, ktery mi se lisi od zbytku Indie. Sikkim je kulturne vyrazne blizsi Nepalu, mluvi se zde prevazne Nepalstinou, ale i asi desitkou dalsich jazyku, krome Nepalcu zde zije mnoho ruznych kmenu, Gurungu, Bhutiu aj. Druhy drobny rozdil spociva v konzumaci alkoholu. V Sikkimu se pije! Ja se ubytoval v hotylku, ktery mel v prizemi bar a ten bar byl plny mistnich. A tak jsem si dal s mistnimi par piv a bylo to velice vrele uvitani, jediny problem byl v tom, ze mi chlapi z hospody porad strkali jejich telefon do ruky, z kteryho na druhym konci hystericky jecela jejich manzelka, ktera je chtela mit doma. A tak jsem musel neustale stamgasty omlouvat, ze do vesnice prijel cizinec a ze si se mnou jejich manzel musi dat posledni jedno pivo a pak uz pujde domu. 

Pres hory a doly jsem pokracoval jeepem (jeepy tady nahrazuji autobusy) do Pellingu, kde byla hrozna zima. Vesnice se ma pysnit krasnym vyhledem na hory, ale ja mel spatny pocasi, takze jsem je videl jen omezene. Abych se zahral, vybehnul jsem alespon ke klasteru Sangacholing, ktery byl ale zamceny. Nebyl duvod zustavat a tak jsem druhy den vyrazil zase pesky do Yuksomu. Cesta prudce klesala lesem k vesnicim Syngiang a dalsim, jejichz nazev jsem nezjistil. Obcas doprovazen hlouckem skolaku jsem se sapal do Yuksomu, cesta mi trvala 7,5 hodiny a byl jsem docela vyrizenej. V Yksomu jsem si dal nudle, salat a tongbu. Tongba je zkvaseny proso, do kteryho se leje horka voda, chutna to trochu jako teply vino a pekne to leze do hlavy. Usnul jsem v sedm hodin.

Urcite znate pohadku Tri veterani, v ktery se hrdinove dostanou do vesnice Monte Alba. Yuksom, to je prosim pekne Monte Alba v originale. V kramcich, ztlucenych z nekolika prken, spi prodavacky, na silnici se povaluji psi a pobihaji slepice. Majitel meho penzionu cely den sedi na zidli a cumi, vsechno obstara jeho syn – flajboj Eda.

Po dnech v Yuksomu jsem rano zase vyrazil na cestu, posilnil jsem se tibetskym chlebem a vynikajicim jacim syrem a sel primou stezkou do vesnice Tashiding. Tashiding je miniaturni vesnice na svahu, polozenem na jih. Po mem prichodu zacalo hrmit a prset. Bourka v Himalajich je ale puvabna. Druhy den po desti se udelala konecne dobra viditelnost, bezel jsem do kopce ke klasteru a fotil a uzival si nadherne hory. Kdyz jsem dosel ke klasteru, zrovna probihala pudza (modlitba), sednul jsem si do klastera a tise prihlizel magickemu zpevu mnichu.

Dneska jsem dorazil zpet do Bengalska, do mestecka Kalimpong. Chci se podivat na nejake klastery a mam taky plno prace, sehnat mapu Everestu, zimni bundu, novy zapisnik a strihatko na nehty!

Mam pro vas soutez!!! Tipnete si, kolik lidi jelo dnes v jeepu z Tashidingu do Jorentanghu. Kdo to prvni uhadne, koupim mu nejaky naramek. Tipy posilejte mejlem, do komentaru, do vzkazu, nebo jakkoli.

Mejte se.

Vyhlidka nad Tashidingem:

Cajova plantaz nedaleko Darjeelingu:

Mezi cajem u Darjeelingu:

Krasny Sikkimcan:

Na ceste z Pellingu do Yuksomu:

Yuksom (Monte Alba), Sikkim

Vodopad Kanchenchunga, Sikkim:

Rano nad Tashidingem, Sikkim:

Krajina a modlitebni vlajky nad Tashidingem, Sikim:

Klaster Tashiding, Sikkim:

 

Stupy nad Tashidingem, Sikkim:

Maticka Indie - Asie 2012

Uz jsem vyplnil tolik formularu, prijezdovych a odjezdovych karet a dotazniku, ze uz si pamatuju cislo svyho pasu i datum jeho vydani. Jednu takovou kartu jsem predal celnikovi na letisti Netaji Subhash Bose (nejaky protibritsky revolucionar) a vydal se vstric nocni Kalkate, hlavnimu mestu statu Zapadni Bengalsko, ktere ma kolem 14 milionu obyvatel.

Kdyz jsem byl poprve v roce 2010 v Indii a odletal jsem z Dilli domu, rikal jsem si "fajn, byl jsem v Indii a vickrat uz me sem nikdo nedostane". Jenze ted jsem tady uz potreti. Ptal jsem se sam sebe, proc tahle blazniva zeme tak tahne? Slogan indicke turisticke kancelare je "Incredible India" – neskutecna Indie. Je to jeden z tech reklamnich sloganu, ktery sedi jako prdel na hrnec. Kdyz jsem v zari prijel do Varanasi a prochazel se jeho ulickama, rikal jsem si "tohle prece proboha nemuze bejt pravda, to se mi musi zdat, takovy misto prece nemuze existovat na nasi planete". Byla to pravda a nic se mi nezdalo, byl jsem naopak zcela probuzen a prave tam jsem se definitivne rozhodnul, ze uskutecnim tenhle delsi vylet. Rikal jsem si, proc se vubec lidi divaji na filmy, vzdyt jeden se odehrava primo na zivo pred myma ocima. Film o lidske existenci, "divne" osoby v blaznivem obleceni chodili sem a tam, tahali veci na zadech a hlavach, lezeli na ulicich s leprou, s usekanymi a znetvorenymi koncetinami, videl jsem lidi bez oci, lidi jak serou uprostred ulice. Chudi lezeli v prachu ulice a bohati chodili kolem nich, takova je Indie. Lidi na ulicich ziji, jedi i umiraji. Nechci psat jen o negativni strance Indie, ale tak to proste je. Ptal jsem se sam sebe, proc vubec do Indie jezdim, co me sem tak tahne. Je to prave proto, ze cely zivot se odehrava na zdejsich ulicich. Ba mozna, ze Indie je zivot sam.

No a tak jsem byl uprostred nocni Kalkaty, indicke mesto dokaze bejt v jednu rano fakt strasidelny. Rano jsem vyrazil do ulic, jako obvykle me nejvic nezaujal zadny blby Viktoriin pamatnik, ani jedna z mesit, ale obycejna ulice. Chodil jsem po Kalkate asi 6 hodin a da se rict, ze jsem prosel cele jeji centrum a okoli. V oblasti Sudder street, kde jsou levne ubytovny a kde jsem bydlel, je charakter mesta trochu jiny, nez je v Indii zvykem, ulice jsou siroke a budovy velike, je to pozustatek britske nadvlady. V oblastech na sever od namesti BBD Bagh je to stara dobra silena Indie. Na autobusove zastavce Esplanade jsem videl dva mlade prodavace kosil. Jednomu mohlo byt patnact, druhemu tak dvanact. Ten starsi byl neuveritelnej, vriskal na kolemjdouci, jak jsou jeho kosile nejlepsi, bajecna kolekce, kdyz si koupite vic, dostanete slevu... Nejdriv si ho nikdo nevsimal, pak prisle jeden chlap, druhy, paty. "A vy nikdo nic nekupujete, omluvte me panove, ja musim zmenit misto", vyrval kosile lidem z rukou a rozjel se s vozikem dal, "pockej pockej" zastavili ho, "zkuste si panove koupit za tuto cenu kosile ve meste a bla bla bla". Ten kluk prodal za ctvrt hodiny 104 kosil! 104! Nic takovyho jsem nikdy nevidel.

Predstava, ze staci jen jediny nocni bus a muzu videt Himalaje me hnala na sever. Strasne, ale strasne jsem se do hor tesil. Vlastne se na Himalaj tesim uz asi rok. A tak jsem po nekolika dnech v Kalkate sednul na nocni bus do mesta Siliguri, co by kamenem dohodil od himalajskeho podhuri. Projizdel jsem smutnymi kalkatskymi ulicemi a nad hlavou mi svitil ohromy rudy mesic, palilo me v krku ze spinavyho vzduchu a oci jsem mel plne prachu, ale byl jsem stastny, ze jsem zase v Indii. Sakra, pojede se mnou uz priste nekdo do Indie, at mam fascinaci touhle zemi s kym sdilet?!

Ulice v Kalkate:

Ranni hygiena, vedle stanky s jidlem, Sudder street, Kalkata:

Pobliz ulice Mother Teresa Sarani, Kalkata:

Cesta to byla pekelna! Byla zima, stary rozvrzany bus si to hnal, ridic se asi zblaznil, silnice plna vymolu. 15,5 hodin natrasani se v buse, hrozna zima. Fuj, strasna cesta. Siliguri je zapraseny mesto, kde nic neni, je to jen takova krizovatka mezi vsemi svetovymi stranami. Asi mam nejaky masochisticky sklony, protoze jeste ten den jsem skocil na jeep, ktere tady fungujou namisto autobusu, a vyrazil do Darjeelingu.

V Darjeelingu svitilo slunicko. bylo chladno. Ale kde jsou sakra ty hory? No nic, az opadne opar, uvidim je. Dal jsem si tibetskou veceri a vyrazil pit. A co se tak muze v Darjeelingu pit? Kdyz jsem pil caj jmenem Yields of Castleton muscat, 2nd flush, majitel cajovny mi pysne tvrdil, ze piju nejlepsi caj na svete. Byl fakt genialni. Dneska rano jsem vstal a odhrnul zaves, sakra, zase ten blbej opar. Hory nikde. Vyrazil jsem do mesta a kdyz jsem sel smerem k namesti, tak ve mne hrklo. Podival jsem se nad sebe a tam... Kangzendzonga, 8598 metru, tycila se nade mnou jako zjeveni, ja blbec se koukal spatnym smerem. Presto ale viditelnost neni idealni, musim si na tu paradu jeste pockat. Zvladnul jsem zajit ke chramu ochrance – Mahakaly a do slavneho Himalajskeho institutu, kde je pohrben Tenzing Norgay (1. na Everestu) a kde je male, ale moc pekne muzeum o dobyvani hor, vstupenka plati i pro mistni malou zoo, tak jsem se alespon podival na nadherneho Tygra bengalskeho. Jinak uz jsem nestihnul nic. Darjeeling asi zabere vic casu. Jo a musim si sehnat zimni bundu.

Ulice v Kalkate:

Kalkata:

Ulicka v Kalkate:

Kangzendzonga, treti nejvyssi hora na svete, pohled z Darjeelingu:

Ulicka v Darjeelingu:

Snidane za 7 Kc, caj s mlekem, sladke kulicky v sirupu, zeleninove tasticky samosa:

Ulicky v Darjeelingu:

Zadny atrakce! - Asie 2012

Prosmejdil jsem Koh Tao krizem krazem a predposledni den jsem vyrazil pesky do kopcu na sever od Sairee. Ale ze to byly sakra kopce! Odmenou byla skvela vyhlidka na cele zapadni pobrezi ostrova.

Nektery okamziky jsou na cestach naprosto magicky. Jeden by chtel v tom okamziku zastavit cas. To, co mam na cestovani rad, zadny posrany vyhlidkovy lety, ani pozorovani opic za 250 eur na den. Zadny atrakce! Takove to jedinecne "tady a ted", byt ve spravny cas na spravnem miste. Predevcirem vecer jsem sedel na plazi a cucal pivo, byl soumrak a nebe hralo vsema barvama a z baru za mnou hral potichu Bob Marley a na plazi dovadeli tri psi. Skakali po sobe, valeli se v pisku, koupali se spolu ve vlnach, byli uzasni! Druhy takovy okamzik nastal vcera vecer v pristavu Chumphon, kde nas nekolik cekalo na nocni bus do Bangkoku. Dva kluci vytahli bongo a kytaru a spustili. Hrali asi hodinu, hrali skvele. Romantika jako krava, hvezdy blikaly, more splouchalo a par lidi sedelo kolem tech kluku a poslouchalo. A nakonec jsme zpivali vsichni. Kluk nas naucil refren a my jsme si uzivali vecer.

http://www.youtube.com/watch?v=NIuyDWzctgY

Oh, give me the beat, boys, and free my soul
I wanna get lost in your rock and roll and drift away
Oh, give me the beat, boys, and free my soul
I wanna get lost in your rock and roll and drift away

V pul paty rano jsem dorazil do blaznivyho Bangkoku, kde se kazdy snazi uzivit, jako to jde. Nekdo je vestec, nekdo prodava holici strojky, nekdo ruzna cingrlatka a tabatierky a nekdo vytvari falesny prukazy – ridicaky, ISIC karty, diplom z Cambridge, prukaz pilota Air France, to vse tady sezenete za par supu.

Mejte se dobre, ozvu se za nejaky tyden.

Thajskem od severu k jihu - Asie 2012

Pekne zdravim z tropickeho ostruvku Koh Tao.

Z Chiang Rai jsem se vydal nocnim busem do Bangkoku, kde me bus vyplivnul nad ranem na severovychodnim nadrazi, zvane Mo Chit, odtud jsem dojel busem MHD ke stanici metra a vyrazil nekam k centru. Pak jsem sel nekolik kilometru pesky rannim Bangkokem. Po poklidnych dnech v Laosu a severnim Thajsku je Bangkok zjeveni. Je to mesto celkem neatraktivni, vsude beton, dalnice, nadjezdy, podjezdy, vyskovy budovy. Presto v nem lze ale nalezt jisty puvab, ja ho nasel v jedne zapadle ulicce, kam jsem jen tak odbocil. Svadlena opravovala roztrhane kalhoty spoluobcanum ze sousedstvi, lidi si cetli pred odchodem do prace noviny a srkali svou kavu a pili syrovy vejce a kazdej se znal s kazdym, Sedel jsem u stanku na stokrli a popijel kafe se smetanou a tak se mi ta ulicka libila, ze jsem si dal kafe jeste jedno a pozoroval zivot.

Kazda velka batuzkarska krizovatka ma svoji ulici nacpanou ubytovnami, cestovnimi agenturami, stanky s jidlem, obchody se suvenyry, ruznimi sejdiri a zlodejicky. V Dilli je to Pahar Ganj, v Kathmandu Thamel, v Saigonu Phan Ngu Lao a v Bangkoku Khao San. Khao San je male epicentrum batuzkarskeho zivota jihovychodni Asie, hodne cest tady konci i zacina. Mam tyhle mista rad, jsou hodne barevny a je to misto setkavani. Vecer jsem si sednul na ulici a koukal na proudici reku lidi.

Dalsim nocni busem jsem vyrazil na jih, do pristavu Chumphon, kam jsem dorazil asi ve 4 rano a po par hodinach se nalodil na katamaran, smer Koh Tao. Chtel bych podekovat farmaceutum za to, ze vynalezli Kinedryl. Je to nejenom skvela droga, po ktery clovek v nocnim buse usne jako spalek, ale diky nemu jsem si plavbu na Koh Tao uzil, nikoli prozvracel. Ostatni takovy stesti nemeli. Vlny byly jako krava! Byly takovy vlny, ze pulka cestujicich zvracela, jeden kluk se bouchnul o strop lodi do hlavy, protoze v jednu chvili lod tak na vlne nadskocila, ze se mu podarilo prekonat gravitaci, a jeden nebohy mlady Thajec dokonce omdlel.

Koh Tao je pohodicka, maly tropicky raj, kde se pres den dovadi v tepluch vlnach Thajskeho zalivu a vecer se popiji na plazi pod blikotajicima hvezdama. Pujcil jsem si motorku, ale spis na zabavu, ostrov totiz ma od severu k jihu asi 9km a od zapadu k vychodu asi 4km. Silnice jsou katastrofalni, vsude kameny, blato, je to celkem o drzku. Bydlim ve vesnici Sairee a vyjma jedne vesnicky, kam se chystam zitra pesky, jsem uz navstivil vsechny obydlene mista na ostrove. Vcera jsem se citil trochu osamely, tak jsem si sednul na plazi k nejake parte, nakonec z toho byla hezka spanelsko-chilsko-jihoafricko-nemecko-ceska party.

Svacinka v Chiang Rai, severni Thajsko:

 

Khao San, Bangkok:

 Bangkok:

 Sairee, Koh Tao:

Sairee beach party:

Silnice na Koh Tao:

Mae Hat, Koh Tao: