vagus na vandru: Nepal malai manparcha

Kalimpong byl takovy zmenseny Darjeeling, cajove plantaze pod mestem, stejne pitome pocasi nad mestem. Nic moc jsem nedelal. Prochazel jsem se a jedl. Byl jsem se podivat v klastere Tharpa Ccholing, sekty ZLutych cepic, kde zrovna probihala pudza. Z Kalimpongu jsem se vratil do "indictejsi Indie", do Siliguri, ktere je takove zaprasene spravni stredisko a kde jsem jen prespal, abych mohl druhy den stopnout autobus na nepalskou hranici do vesnice Panitanki. Tam jsem z busu vyskocil a pesky se vydal do Nepalu. Vyplnil jsem nekolik obligatnich formularu, ktery po vyplneni nekdo nekam zalozi a uz je nikdo nikdy neuvidi a vydal se po moste pres reku. Louskal jsem buraky, skorapky cvrnkal z mostu a tesil se do Nepalu. Naposledy jsem se otocil k Indii a pak uz jsem zahlidnul jednu z nejhezcich a nejzajimavejsich vlajek – nepalskou. Hranicni mesto Kakarbhitta je pekna dira, o to vetsi sok pro me byla informace, ze Nepalci stavkujou a doprava se rozjede az ctvrty den. No to jsem to chytnul, predstavte si zkejsnout tri dny treba ve Zbuchu! Druhy den jsem se probudil a podival se na ulici, kde melo necekane mnoho obchodu otevreno, ze by je stavka prestala bavit? Bezel jsem se podivat na zaprasene namesticko, kteremu rikaji "bus station" a ... huraaa, busy jezdi. Sel jsem si dat snidani a zabalit si veci a vyrazil do Janakpuru.

Ulice v Siliguri, Indie:

Palac Janaki, Janakpur, Nepal:

Vesnicka v jiznim Nepalu:

Pani se hrabe lejnech, jizni Nepal:

Relax v Janakpuru, Nepal:

Kulecnik, bez taga, Kakrbhitta, Nepal:

Holcicky si hraji mezi odpadky ve smradlave rece, Siliguri, Indie:

Stary, polorozpadly autobus si to sinul po jedne z nekolika silnic, ktere v Nepalu maji a ja opet nadskakoval pul metru vysoko. Ale byl jsem rad, ze jedu. A taky jsem byl rad, ze sedim, protoze autobus s kapacitou 40 mist byl plny. Ale nemyslim plny ve smyslu, ze byl plne obsazen. On byl plny uple! Kdyz nastupoval 108 clovek, prestal jsem to pocitat, lidi viseli uplne vsude, neuveritelny.

Od Janakpuru me jeden mladik v Kakrbhitte odrazoval. "Nejezdi tam, jed rovnou do Kathmandu, v Janakpuru jsou divny lidi, oskubaji te". Realita byla uplne opacna. Janakpur patri mezi jedno z nejhezcich prekvapeni, ktery jsem cestou potkal. Janakpur je pro hinduisty svate mesto, uprostred stoji chram Janaki, venovany Ramovi a Site. Kdyz jsem vecer kolem chramu prochazel a hledal ubytovani, spadla elektrina, prede mnou byly chramove vezicky a nad nimi maly srpek mesice a hvezdy, pusobilo to primo carovne, jako z nejake arabske pohadky. Ostatne v Janakpuru nesla elektrina temer neustale, coz mam rad. Cist u zapalene svicky je stejne nejlepsi a ocnim lekarkam vzkazuji fuck off! Janakpur je hrozne pratelske mesto, od rana do vecera se tady cosi slavi.

Mel jsem cas vyrazit do okoli, sel jsem pesky do nejakych vesnicek, jedna z nich se jmenovala Pidari, ostatni netusim. Byl to zase uple jiny Nepal, nez jaky znam. Lidi na me koukali jak tele na novy vrata. No, predstavte si, ze by se cernoch prochazel treba po Tasnovicich. Buvol tahnouci povoz, rolnici, zeny ktere hnetou kravska hovna.

Narazil jsem na pohreb, u ricky byl vykopan hrob, do ktereho se ukladaly horici kravsky lejna a mezi ne prisel neboztik (teda neprisel, ulozili jej tam). Vesnicane prihlizeli a par chlapku brinkalo do cinelu a bubnu a do toho zpivali. Sel jsem dal a narazil na kostru nejakeho zvirete, pak jsem dosel ke kolejim. Byly to koleje jedine trate, ktera v Nepalu vede. Do nedavna po ni jezdil vlak, ale uz ani ten nejezdi a tak, zda se, je Nepal zcela bez vlaku.

Na autobus do Kathmandu jsem sel po ctvrte hodine rano, panovala totalni tma. Jako v pytli. Mesto, ktery jsem predtim prosel krizem krazem, pusobilo tajemne a ja si nebyl jist, zda jdu spravnym smere. Ale sel jsem spravnym smere a tak jsem sednul na bus a vyrazil. Vyrazil do KATHMANDU!!!

A tak jsem tady, v Kathmandu. V mem milovanem meste, jsem tady, jsem tady, jsem tady. V Kathmandu. Juchu!!!

Kdyz jsem se ke Kathmandu blizil, rikal jsem si, do pytle, tady to znam, ted zacneme stoupat do prusmyku a pak klesat do Kathmandu a kdyz budu mit stesti, budu mit tu cest zahlednout Himalaje. A viditelnost byla skvela. Zadnej smog, Himalaj byl videt i z Kathmandu, coz je maly zazrak. Projizdel jsem ulicemi tohoto mesta, blbe se usmival a v duchu si opakoval "Kathmandu". Kdyz clovek prijede na misto, kde uz byl, ma moznost bilancovat a uvedomit si, jak cas leti. Sel jsem do svyho oblibenyho pensionu a bylo to, jako bych Nepal nikdy neopustil, jako bych tady byl vcera.

Pred cestou do Kathmandu jsem nemohl spat a vstaval asi v pul treti rano, diky tomu jsem usnul jako spalek, ale naridil jsem si budika a tesil se na rano. Vzdyt za okny ceka Kathmandu! Po seste rano jsem vyrazil, chtel jsem jit nejprve na namesti Durbar, ale cestou osudu jsem nakonec zamiril ke chramu Swayambunath, nad mestem. Je to nadherne poutni misto, prodchnute uzasnou atmosferou. Zasel jsem do chramu, daroval klasteru par rupii, dal si k snidani nejaky brambory, tocil modlitebnimi mlynky a pozoroval mesto pode sebou. Sesel jsem zpet do mesta a stylem "doleva doprava prekvapeni", ktery spociva v tom, ze neresim smer a jdu kam me napadne, jsem dosel na namestu Durbar. Tam me zastavil policajt a zeptal se, jestli mam vstupenku. Myslel jsem si, ze spatne slysil. Povidam "Coze? Vstupenku? Vstupenku kam?" On na to: "Musis si tamhle ve stanku koupit vstupenku." Ja na to: "Abych sel na namesti, potrebuju vstupenku? No to snad..., nic platit nebudu". Sel jsem ke stanku a zeptal se chlapka, jestli to jako mysli vazne, ze se plati vstupny za to, abych se mohl projit po ulici a pokud ano, kdo a kdy to zavedl. Tak prej to zavedla vlada pred deviti lety. Povidam mu, ze to neni mozny, ze jsem tady byl pred vice nez trema lety nekolikrat a nikdy jsem nic neplatil a ze je to prece silenost. Pak jsem se zeptal, kolik teda vstupny je. Vstupny na namesti je 750 rupii! Malem jsem sel do mdlob a rikam mu: "Tak to ne my friend, ja ti nic nezaplatim, vzdyt je to hovadina, s tim jsem se na celym svete nesetkal, jenom u vas a u nas v Cechach ve Zlaty ulicce. Delam v cestovce a chtel jsem si to tady prohlidnout, abych sem mohl vozit turisty, aby mohli utracet v kramcich na namesti apod." Rikal mi, ze kdybych mu ukazal vizitku z cestovky, pustil by me, jenze ja je tady nemam, A tak jsem mu rekl, at se nezlobi, ale ze tolik mu proste nezaplatim, rozloucil jsem se a odesel. Odesel jsem o ulicku dal, pak doprava, pak doleva, rovne a za roh, no... a byl jsem na namesti bez listku. A tak jsem i pres maly komplikace prochazel po Durbar square a obdivoval mistni prekrasne chramy.

A ted uz odchazim, protoze venku ceka Kathmandu!

Swayambunath, Kathmandu, Nepal: