Nejak tomu osud chtel, doma jsem se ohral jen mesic a vyrazil zase na vychod. Teda vlastne nejdriv na zapad, do Londyna. Kdyz nejaky misto navstivite po delsi dobe, uvedomite si jak cas strasne leti. Uz je to pres 12 let, co jsem naposledy brouzdal londynskymi ulicemi, tenkrat to byl skolni vylet na stredni, a prece to cloveku pripada, jako by tam byl vcera. Preplnene Leicester square, ulicky Soho, Parlament, to vsechno jakoby zmrazilo tu dobu mezitim a znova se odkusi vynorilo. Cestou k hostelu na Paddington jsem prochazel po Edgaware street a pripadal si spis jako nekde v Istanbulu, nebo Jeruzaleme. Cajovna vedle cajovny a muslimove pokurujici vodni dymku. I to je Londyn.
A ted hura zpet do Irska, do zeme vetru a deste.
A pak uz dlouhy let do Bombaje, po schudcich slezam na letistni plochu a ten indicky vzduch me prastil pres noc. Uz jsem tady zase, rikam si. I kdyz jen na letisti. A pak dalsi ranni let do Bangkoku, do mesta, ktery vypada jako z postapokalyptickyho filmu. Beton, mrakodrapy, krysy, snury aut v dopravnich zacpach, svaby. Bangkok je tak ohromy mesto a pritom tak klaustrofobicky, v Bangkoku se clovek dusi z toho jak je zamcen mezi betonem, dalnicemi, baraky, auty. A presto, staci se projit do nejake trzni ulicky, sednout si na plastovou zidlicku, dat si kafe a tam clovek nalezne ten puvabny tlukot srdce mesta, ktery jakoby se vynoril z nejake zapomenute vesnicky.
Kanchanabui je mestecko na rece Kwai, tady probihala stavba tzv. "Zeleznice smrti" do Barmy. Je to celkem klidne misto, kde se muzete ubytovat primo na rece v baracku na pontonu a sledovat hory v dalce. Kolem pokoje nam proplaval metrovy varan.
Projeli jsme trasu Zeleznice smrti do vesnice Nam Tok, dal uz koleje dnes nevedou. Byl to stary, rozvrzany vlacek s drevenymi lavicemi. Cestou zpet prisla boure, na opustenem nastupisti sedel mnich a ani nehnul brvou. A ani kdyz se vlak rozjel, nehnul brvou, jen tak sedel a premyslel. Poutnik, ktery nikam nespecha.
A pak v rychlem sledu mestecko Nakhon Pathom, kde prodavali nejaky obrovsky hnusny brouky, stejne jako u nas mame stejne hnusny parky v rohliku, dale Chumphon a pak uz jen plaze na Koh Tao, nejdriv Sairee, pak Mae Haad a nakonec klidna zatoka Chalok a pak jsme objevili klenoty jako je plaz Sai Nuan, nebo June Juea, kde sezenete bungalow pro dva za 230 Kc a je tam obecne levneji a hlavne neuveritelny klid a neskutecne krystalove cisty more. Pssst, ale to si nechte pro sebe.
A ted hura zpet do Irska, do zeme vetru a deste.
