sobota 26. března 2016
úterý 3. února 2015
zacatek zelandu
Bez komentare, par fotek z okoli Hastings, Novy Zeland. Fotky porizeny na kopci Te Mata, Ocean Beach, Waimarama Beach a Hastings.
Povidani bude priste.
sobota 17. ledna 2015
vychodni javou na bali
Surabaya. Druhy nejvetsi mesta v Indonésii. Je to osklive mesto, futuristicke apokalypticke město, plne hniloby, betonu, mrakodrapu. Po ulicích nikdo nechodí, všichni jezdí na motorkach. Surabaya pusobi neprivetive, lhostejne, studene. Obraz zkazy a konzumu, ktery nas postupne sezere.
Mutiara Timur express je vlak, jedouci na vychod od Surabaye. Takove nase Pendolino. Vystupujeme v Probolinggo a davame si bakso, místní polévku, silny vyvar s masovymi kulickami z rozemletych slepic. Pri vyplivovani kosticek se zase stavam vegetarianem.. Pak sedame na bemo, místní MHD v podobě male dodávky. Chtějí nás ojebat a vyhazuji nás asi kilometr před nádražím a dohazuji nám nějakého taxikáře, nasiram se a slušně ale hodne přísné povidam, at nás hodí na nádraží, jinak vystupujeme a neplatime.
\
Na zaplneni dalšího bema čekáme skoro dvě hodiny. Pruvodci vypadá jako Suchánek. Bromo je národní park, plny vulkánů. Vypadá to tu dobře, chceme jít v noci do hor na východ slunce,ale ve 3 Rano se probouzim a mrholi, pak už regulérně chcije. Vzdavame to, nemůže to byt porad ideální.
Cesta autobusem z Probolingga do Banyuwangi je náročná, prestupujeme v městě Jember, o asi 200 km dal, 25 pouličních muzikantů v autobuse a 10 hodin dal jsme v přístavu ketapang. Etapu koncime v pristavnim mestecku Gilimanuk v plísní prolezlem pokoji.
probolingo, indonesie
Druhy den rano sedame na bemo a s javskymi vulkany v zadech mirime na severní pobrezi Bali. Nejprve vesnicka Pemuteram, pote Lovina, toulky v okoli pesky i na skutru patri k tomu nejhezcimu, co si odvazim z Bali. Ranní a vecerni ritualy, vune vonnych tycinek a hrebickovych cigaret. Klidny venkov. Cesta z vesnicky banjar do munduku, klikatou venkovskou silnickou, patrila k prekrasnym zazitkum s dalekymi výhledy na vulkány s vuni koreni.
Jedeme do kulturního centra Bali, do příjemného města ubud. Cestou se stavime na kafe. Kate co sežrala a vysrala cibetka a my ho pak vypili. 6 dolaru za jedno kafe. Ale co, aspoň muzu říct, ze jsem pil hovno.
Ubud sam o sobe je fajn a jeho okolí s rýžovými policky a stavnatou krajinou taky. Opět pujcujeme skutra, hondu virago. Jede lip než honda scoopy.
Pak už jen padang bai, vesnice na východě, odkud jezdí trajekty na lombok. Půvabná díra. Nedaleko vsi je famózní plaz, jmenuje se bias tugel. Opravdu nádherná plaz, bez lidi, s průzračnou vodou.
Ted jsme v kute. Hrozny. Khao San u more.
Poznatky z Bali v kostce: hrozne draho, plaze jsou totální pruser, jednak nejsou hezky a druhak jsou priserne špinavý. Krajina nádherná, lidi moc fajn.
Mutiara Timur express je vlak, jedouci na vychod od Surabaye. Takove nase Pendolino. Vystupujeme v Probolinggo a davame si bakso, místní polévku, silny vyvar s masovymi kulickami z rozemletych slepic. Pri vyplivovani kosticek se zase stavam vegetarianem.. Pak sedame na bemo, místní MHD v podobě male dodávky. Chtějí nás ojebat a vyhazuji nás asi kilometr před nádražím a dohazuji nám nějakého taxikáře, nasiram se a slušně ale hodne přísné povidam, at nás hodí na nádraží, jinak vystupujeme a neplatime.
\
mirissa, sri lanka
mirissa, sri lanka
Na zaplneni dalšího bema čekáme skoro dvě hodiny. Pruvodci vypadá jako Suchánek. Bromo je národní park, plny vulkánů. Vypadá to tu dobře, chceme jít v noci do hor na východ slunce,ale ve 3 Rano se probouzim a mrholi, pak už regulérně chcije. Vzdavame to, nemůže to byt porad ideální.
Cesta autobusem z Probolingga do Banyuwangi je náročná, prestupujeme v městě Jember, o asi 200 km dal, 25 pouličních muzikantů v autobuse a 10 hodin dal jsme v přístavu ketapang. Etapu koncime v pristavnim mestecku Gilimanuk v plísní prolezlem pokoji.
probolingo, indonesie
pemuteran, bali
Druhy den rano sedame na bemo a s javskymi vulkany v zadech mirime na severní pobrezi Bali. Nejprve vesnicka Pemuteram, pote Lovina, toulky v okoli pesky i na skutru patri k tomu nejhezcimu, co si odvazim z Bali. Ranní a vecerni ritualy, vune vonnych tycinek a hrebickovych cigaret. Klidny venkov. Cesta z vesnicky banjar do munduku, klikatou venkovskou silnickou, patrila k prekrasnym zazitkum s dalekymi výhledy na vulkány s vuni koreni.
krajina na bali
banjar, bali
krajina na bali
Jedeme do kulturního centra Bali, do příjemného města ubud. Cestou se stavime na kafe. Kate co sežrala a vysrala cibetka a my ho pak vypili. 6 dolaru za jedno kafe. Ale co, aspoň muzu říct, ze jsem pil hovno.
Ubud sam o sobe je fajn a jeho okolí s rýžovými policky a stavnatou krajinou taky. Opět pujcujeme skutra, hondu virago. Jede lip než honda scoopy.
Pak už jen padang bai, vesnice na východě, odkud jezdí trajekty na lombok. Půvabná díra. Nedaleko vsi je famózní plaz, jmenuje se bias tugel. Opravdu nádherná plaz, bez lidi, s průzračnou vodou.
Ted jsme v kute. Hrozny. Khao San u more.
Poznatky z Bali v kostce: hrozne draho, plaze jsou totální pruser, jednak nejsou hezky a druhak jsou priserne špinavý. Krajina nádherná, lidi moc fajn.
ubud, bali
ubud, bali
ubud, bali
padang bai, bali
padang bai, bali
padang bai, bali
padang bai, bali
neděle 4. ledna 2015
nejdelší vandr
Pozn. Omlouvam se, píšu na tabletu, napůl s diakritikou, napůl bez. Nějak se s tím poperte.
Praha, Istanbul, Air Arabia. Vlevo sviti iranska mesta, vpravo iracky ropny vrty. Nad planetou svita, nad atmosferou je cerno. Jsem po roce zpet na letisti Sharjah ve Spojenych Arabskych Emiratech. Letos nam zrusili viza a casu je spousta.
Nevedeli co s nama.
"Odkud jste?"
"Czech"
"Takze British?"
"Ne,Czech"
Po pul hodine jsme vpusteni do zeme pisku, ropy a megalomanskych mest. Prochazime Sharjah. Rybi trh,ovocny trh, zeleninovy trh,trh s kytkama, mesity. Hybrid Benidormu a Tel Avivu s poustnim smrncem. Obedvame byriani, indicka komunita se nezapre. Japa chutna panecku kazdy zrnicko ryze, prackou sezrane, po mesici na romaduru a rohlikach.
Sharjah International Airport. Porad stejne romanticky odporne letiste. Letiste pro chude. Bez mist k sezeni, s vydejchanym vzduchem. Vousati Pastuni, drobounky Indove ve svych svetro-kosilo-tesilo-puko modelech a la 70. leta. Chrchlani, vydechanej vzduch.
Nad Negombem svita, hejno vran leti k jihu. Plaz v Negombu je oskliva a more taky. Prochazka do mesta je ale fajn. Rybarsky trh,ulicky s detmi hrajici kriket.
Kandy,mesto na vysocine ma v sobe kus zasle kolonialni slavy, samo o sobe je to hezke mesto, jehoz dojem kazi dost smog a vsemozny hlahol od podnikavcu. Atmoseru zachraňuje Chram sv.zubu. Ano, Chram sv. zubu. Buddhova zubu. Vecerni obrady jsou puvobne.
Delhousie je ospala vesnice na upati hory Adams Peak alias Srí Pada. Bylo to prvni misto,kam Adam doslapnul, kdyz skocil na Zem, nebo to taky muze byt posledni misto, kam Buddha slapnul, nez odese do nebe. "Hora, kam motyli letaji umirat". nejpoetictejsi nazev hory. Pres 5 tisic schodu a my musíme az nahoru, abysme videli usvit. Jdeme v 1:30 rano. Kolem pul pate jsme nahore. Pozorujeme divadlo prirody, mraky, prevalujici se pres kopce, barvy oblohy, vzdálenou bourku. A pak 5200 schodu dolu.
Za nadherneho rana jedeme do mestecka Hatton, kde Sarka kupuje vyborny banany. Pokracujeme vlakem. Cestovani vlakem je tady radost. Trat do Elly je jedna z nejkrasnejsich, co jsem videl. Vlacek jako z pohadky prekonava ostre oblouky, mosty, tunely, riti se do horskych mlh k borovym lesům a pak pada zase dolu. Vagonem prochazi prodavaci dobrot a vykrikuji "vada, vada, vada, ananasi, ananasi, ananasi".
Ella je ospala vesnice v kopcich,trochu po nich lezeme a taky se vydavame do tovarny na caj. Behem destivych veceru vyhlasujeme soutez o nejlepsi kari ve vesnici a porovnavame podniky. Jeden vecer vypadla elektrina a hvezdy ukazaly, ze tam porad jsou. Do toho blikaly svetlusky. Bohuzel zase rozsvitili, kdyz predtim zhasli..
Tangalle na jihu u more je malej zazrak. Nikde ani noha, jen kilometry a kilometry uzasnych plazi, laguny s ptactvem, divoky hlučný příboj a palmy. A nikde ani noha. Vecerni prochazky po mekkym písku jsou kouzelny. A nikde ani noha.
Za to Mirissa, o nekolik desitek kilometru dal, nas nenadchla. Plaz je sice pekna, ale tak nejak to neni ono. Travime zde vanoce, chnapoun a olihne jsou uzasny. S jednodenni prestavkou v Colombu opoustime Srí Lanku.
Let Air Asia do mesta Surabaya. Presun do Indonesie, o tom priste....
Praha, Istanbul, Air Arabia. Vlevo sviti iranska mesta, vpravo iracky ropny vrty. Nad planetou svita, nad atmosferou je cerno. Jsem po roce zpet na letisti Sharjah ve Spojenych Arabskych Emiratech. Letos nam zrusili viza a casu je spousta.
Nevedeli co s nama.
"Odkud jste?"
"Czech"
"Takze British?"
"Ne,Czech"
Po pul hodine jsme vpusteni do zeme pisku, ropy a megalomanskych mest. Prochazime Sharjah. Rybi trh,ovocny trh, zeleninovy trh,trh s kytkama, mesity. Hybrid Benidormu a Tel Avivu s poustnim smrncem. Obedvame byriani, indicka komunita se nezapre. Japa chutna panecku kazdy zrnicko ryze, prackou sezrane, po mesici na romaduru a rohlikach.
Sharjah International Airport. Porad stejne romanticky odporne letiste. Letiste pro chude. Bez mist k sezeni, s vydejchanym vzduchem. Vousati Pastuni, drobounky Indove ve svych svetro-kosilo-tesilo-puko modelech a la 70. leta. Chrchlani, vydechanej vzduch.
Nad Negombem svita, hejno vran leti k jihu. Plaz v Negombu je oskliva a more taky. Prochazka do mesta je ale fajn. Rybarsky trh,ulicky s detmi hrajici kriket.
Kandy,mesto na vysocine ma v sobe kus zasle kolonialni slavy, samo o sobe je to hezke mesto, jehoz dojem kazi dost smog a vsemozny hlahol od podnikavcu. Atmoseru zachraňuje Chram sv.zubu. Ano, Chram sv. zubu. Buddhova zubu. Vecerni obrady jsou puvobne.
Delhousie je ospala vesnice na upati hory Adams Peak alias Srí Pada. Bylo to prvni misto,kam Adam doslapnul, kdyz skocil na Zem, nebo to taky muze byt posledni misto, kam Buddha slapnul, nez odese do nebe. "Hora, kam motyli letaji umirat". nejpoetictejsi nazev hory. Pres 5 tisic schodu a my musíme az nahoru, abysme videli usvit. Jdeme v 1:30 rano. Kolem pul pate jsme nahore. Pozorujeme divadlo prirody, mraky, prevalujici se pres kopce, barvy oblohy, vzdálenou bourku. A pak 5200 schodu dolu.
Za nadherneho rana jedeme do mestecka Hatton, kde Sarka kupuje vyborny banany. Pokracujeme vlakem. Cestovani vlakem je tady radost. Trat do Elly je jedna z nejkrasnejsich, co jsem videl. Vlacek jako z pohadky prekonava ostre oblouky, mosty, tunely, riti se do horskych mlh k borovym lesům a pak pada zase dolu. Vagonem prochazi prodavaci dobrot a vykrikuji "vada, vada, vada, ananasi, ananasi, ananasi".
Ella je ospala vesnice v kopcich,trochu po nich lezeme a taky se vydavame do tovarny na caj. Behem destivych veceru vyhlasujeme soutez o nejlepsi kari ve vesnici a porovnavame podniky. Jeden vecer vypadla elektrina a hvezdy ukazaly, ze tam porad jsou. Do toho blikaly svetlusky. Bohuzel zase rozsvitili, kdyz predtim zhasli..
Tangalle na jihu u more je malej zazrak. Nikde ani noha, jen kilometry a kilometry uzasnych plazi, laguny s ptactvem, divoky hlučný příboj a palmy. A nikde ani noha. Vecerni prochazky po mekkym písku jsou kouzelny. A nikde ani noha.
Za to Mirissa, o nekolik desitek kilometru dal, nas nenadchla. Plaz je sice pekna, ale tak nejak to neni ono. Travime zde vanoce, chnapoun a olihne jsou uzasny. S jednodenni prestavkou v Colombu opoustime Srí Lanku.
Let Air Asia do mesta Surabaya. Presun do Indonesie, o tom priste....
pátek 24. října 2014
važme si vody
Procházel jsem fotky ze Sikkimu a při pohledu na tuto, jsem si vzpomněl na Ice Bucket Challenge. Tenhle kýbl byla moje první teplá voda asi po týdnu, pečlivě jsem si umyl hlavu, pak tělo a dával jsem pozor, aby voda stékala zpět do vědra. Nohy v kbelíku s horkou vodou ve vlhké, upatlané, severní Indii, to byl kámo fakt vodvaz. Pamatujme na neuvěřitelný luxus našich koupelen. Voda je vzácná a teplá voda je luxus. Važme si vody.
neděle 25. května 2014
Život na cestách
Rád bych všechny pozval na web www.zivotnacestach.cz , kde najdete spoustu inspirace k poznávání zajímavých míst a mj. občas i nějaký článek ode mě.
pondělí 31. března 2014
Poutnik, ktery nikam nespecha.
Nejak tomu osud chtel, doma jsem se ohral jen mesic a vyrazil zase na vychod. Teda vlastne nejdriv na zapad, do Londyna. Kdyz nejaky misto navstivite po delsi dobe, uvedomite si jak cas strasne leti. Uz je to pres 12 let, co jsem naposledy brouzdal londynskymi ulicemi, tenkrat to byl skolni vylet na stredni, a prece to cloveku pripada, jako by tam byl vcera. Preplnene Leicester square, ulicky Soho, Parlament, to vsechno jakoby zmrazilo tu dobu mezitim a znova se odkusi vynorilo. Cestou k hostelu na Paddington jsem prochazel po Edgaware street a pripadal si spis jako nekde v Istanbulu, nebo Jeruzaleme. Cajovna vedle cajovny a muslimove pokurujici vodni dymku. I to je Londyn.
A ted hura zpet do Irska, do zeme vetru a deste.
A pak uz dlouhy let do Bombaje, po schudcich slezam na letistni plochu a ten indicky vzduch me prastil pres noc. Uz jsem tady zase, rikam si. I kdyz jen na letisti. A pak dalsi ranni let do Bangkoku, do mesta, ktery vypada jako z postapokalyptickyho filmu. Beton, mrakodrapy, krysy, snury aut v dopravnich zacpach, svaby. Bangkok je tak ohromy mesto a pritom tak klaustrofobicky, v Bangkoku se clovek dusi z toho jak je zamcen mezi betonem, dalnicemi, baraky, auty. A presto, staci se projit do nejake trzni ulicky, sednout si na plastovou zidlicku, dat si kafe a tam clovek nalezne ten puvabny tlukot srdce mesta, ktery jakoby se vynoril z nejake zapomenute vesnicky.
Kanchanabui je mestecko na rece Kwai, tady probihala stavba tzv. "Zeleznice smrti" do Barmy. Je to celkem klidne misto, kde se muzete ubytovat primo na rece v baracku na pontonu a sledovat hory v dalce. Kolem pokoje nam proplaval metrovy varan.
Projeli jsme trasu Zeleznice smrti do vesnice Nam Tok, dal uz koleje dnes nevedou. Byl to stary, rozvrzany vlacek s drevenymi lavicemi. Cestou zpet prisla boure, na opustenem nastupisti sedel mnich a ani nehnul brvou. A ani kdyz se vlak rozjel, nehnul brvou, jen tak sedel a premyslel. Poutnik, ktery nikam nespecha.
A pak v rychlem sledu mestecko Nakhon Pathom, kde prodavali nejaky obrovsky hnusny brouky, stejne jako u nas mame stejne hnusny parky v rohliku, dale Chumphon a pak uz jen plaze na Koh Tao, nejdriv Sairee, pak Mae Haad a nakonec klidna zatoka Chalok a pak jsme objevili klenoty jako je plaz Sai Nuan, nebo June Juea, kde sezenete bungalow pro dva za 230 Kc a je tam obecne levneji a hlavne neuveritelny klid a neskutecne krystalove cisty more. Pssst, ale to si nechte pro sebe.
A ted hura zpet do Irska, do zeme vetru a deste.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)