Pristav pro batuzkare

Preju pekny Silvestr z mestecka Sihanoukville, Kambodza.

Predevcirem jsme si zabalili saky paky, Jirka sel vyresit problem s vetrakem, ktery v pokoji zdemoloval a o neco pozdeji jsme uz sedeli v autobuse na jih. Cesta to byla prijemna, jen jsem mel docela silnou rymu a mistni povazuji smrkani za neco odporneho, takze na me chvilkama koukali jak na zabijaka. Sihanoukville je takovy mesto bez tvare a duse, trochu takove kambodzske Bibione. Jenze v Bibione nenajdete plaze, ktere se nachazeji tady, v Thajskem zalivu. Jemnounky bily pisek a kristalove more. Jenze Sihanoukvlle tvrde plati svoji dan jedineho opravdoveho primorskeho letoviska v Kambodze. Mesto je zavaleno turisty, pro nektere je to jen pristav k odpocinku pred dalsi cestou, nekteri sem jezdi jen chlastat a nekteri sem jezdi za kurvama. Obavam se, ze do deseti let budou mistni plazicky obklopeny mrakodrapy a klientelu budou tvorit jen starsi chlapkove, touzici po letnim romanku. Ani dnes uz tohle misto neni uplne muj salek caje. Na druhou stranu – zminovanym plazim a porci langust za dolar a pul se odolava tezko.

Potkal jsem tady plno Cechu, jedno holcinu s kamaradkou, ktere jsme s Jirkou potkali v lete v Lokti, dale jakousi Katku, ktera tady ma bar s jednim Italem a par dalsich Cechu, kteri tady podnikaji, manzelsky par ze Slovenska, ktery je tady na dovolene.

Zitra se vracime do Phnom Penhu, odkud budeme pokracovat do Siem Reap.

Na zaver jeste jednu provokativni fotku s pranim co nejlepsiho roku 2012.

V kralovstvi Khmeru - Asie 2012

Kvuli zmatkum pruvodciho jsme nakonec ze Saigonu do Phnom Penhu odjeli o par hodin pozdeji, vsechno ale dobre dopadlo. Pres hranicni prechod Moc Bai/Bavet a pres mestecko Neak Luong, kde je trajekt pres reku Mekong, jsme dorazili asi po sedmi hodinach do hlavniho mesta Kambodze – Phnom Penhu.

Nevim, zda jsem tu legendu pochopil spravne, ale pokud ano, tak tvrdi, ze mesto bylo zalozeno, kdyz stara zena jmenem Penh objevila na rece Mekong 4 ztotozneni Buddhy, ubytovala je u sebe doma na nedalekem kopci a mesto, ktere kolem vyrostlo, se stalo Phnom Penhem/ Kopec Penh. Oproti osmimilionovemu Saigonu pusobi dvoumilionovoy Phnom Penh celkem prijemne. Je to konecne opravdove asijske mesto, s tradicnim chaosem v ulicich a roztomilymi obchudkami. Sli jsme k nabrezi reky Tonle Sap, jejiz soutok s Mekongem je na dohled. Zamirili jsme hned k nejznamejsi mistni pamatce – Stribrne pagode, kde jsou stovky zlatych a stribrnych sosek Buddhu a tisice diamantu. Odtud jsme sli pesky k muzeu Tuol Sleng, alias Muzeum genocidy, alias Muzeum S-21. S-21 kdysi byla skola, ale od dubna 1975 se zmenila na "Bezpecnostni kancelar 21[security office 21]. Toto misto je dnes symbolem bestiality rezimu Rudych Khmeru. Po dobyti Phnom Penhu Pol Potovymi jednotkami cekali jeho obyvatele konecne ulevu po obcanske valce, jenze se stalo neco desiveho... Pol Pot nechal mesto doslova vyklidit, deti se staly majetkem statu, lide byli odvezeni na venkov, kde do umoru pracovali. Rodina de facto prestala existovat, lide byli zavirani do podobnych zarizeni a byli muceni, dokud se nepriznali, ze jsou agenti KGB, nebo CIA a nenahlasili dalsich alespon 10 lidi. Skolni tridy byly predelany na chlivky 0,8x2m, lide byli prikovani tyci, muceni motykami, natahovani na ruzne skripce, byli jim odstipovani klestemi bradavky, nebo prsty na rukou. Deti se vzaly za nozicky abylo s nima mlaceno o strom, dokud nejevily znamky zivota. Je to desive misto, na zemi jsou stale stopy krv, mucici mistnosti jsou zachovany v puvodni podobe, na jedne zdi jsem snad nasel kus mozku. Ze 17 tisic lidi prezilo 7. Phnom Penh mel 500.000 obyvatel, po radeni Rudych Khmeru 50.000.

Sli jsme si spravit chut na trh a k pagode Wat Phnom, kde nic moc neni. Prochazeni trhu je ale fantastifky utok na smysly.

Dneska jsme prijeli do primorskeho letoviska Sihanoukville, ted je 23:00 a je 30 stupnu.

Hezky den z Kambodze.

Good Morning Vietnam, 26.12.2011

Good Morning Vietnam - Asie 2012

Cituji y knihy Olgy Tokarczukove, Beguni "Jsou veci, ktere se deji samy od sebe, jsou cesty, ktere zacinaji a konci ve snech a jsou lidi, kteri odpovidaji na bublajici vyzvu vlastniho neklidu". Pani Tokarczukova to shrnula skvele. Jsem zase na ceste a citim se jako ryba ve vode.

Na Stedry den jsme prileteli do Kyjeva kolem poledne a na celnici potkali jakehosi Mirka a Terku z jiznich Cech, leti taky do Saigonu a jeli s nama do mesta, sedli jsme do marsrutky a za hodinu jsme vysatoupili na "vokzal pasazirny". Pres ruzny bulvary jsme dosli do centra. Kyjev je takovej kyc, socialisticka monumentalni architektura, kombinovana s Dedou mrazem. Ziguliky vedle Bentley. Jirka se tak trochu zamiloval do krasny holky z Tatarstanu. Kyjev je tmavy mesto a lidi nosi jenom cerny obleceni. Vazne, vsichni do jednoho nosi tmavy obleceni. Uz jsem se tesil na barevnost Asie.

Let byl umornej, ale jsme tady. Saigon ma asi 8 milionu obyvatel a je to moderni velkomesto. Pokud bych mel Vietnam hodnotit jen podle Saigonu, rekl bych, ze Vietnam je bohata moderni zeme, ale na celkovy obrazek si samozrejme musim pockat. Vcera jsme byli na trznici Ben Than, ktera je kousek od ulice Pham Ngu Lao, kde bydlime. Na trhu muzete koupit od suvenyru, po hadry, ale hlavne je tam zradlo. Takovy miniaturni jidelny s dobrotama. Dal jsem si krevety v ryzovym zavitku, okorenene jakymsi kari, s trochou omacky a nasekanymi fazolkami. Napul s Jirkou jsme si dali jeste zavitky, taky s krevetama a s citronovou stavou. Zavrsili jsme to kafem, ktery melo tak cernou barvu, ze takhle cernou barvu jsme snad jeste nevidel, bylo vynikajici. Po vecerech se sedi venku na ulici, na takovych stokrlich a pije se pivo a hoduje se, mesto doslova duni, pulsuje. Prisla k nam mlada prodavacka kvetin, zeptali jsme se ji co bysme jako s tema kytkama meli asi tak delat, "date je vasim pritelkynim", rekla nam, Jirka povida "Nemam pritelkyni", ona na to "To je proto, ze ji nekupujes kytky ode me" a odesla. Dneska rano jsme zasli pro vitaminy na trh, dal jsem si dzus z dragon fruit, nevim, co to je, ale bylo to dobry. Pak jsme se vydali k nabrezi reky Saigon a dosli k taoisticke pagode Jade Emperor, kam lide chodi pronaset modlitby a palit vonne tycinky. Kolem Palace sjednoceni jsme dosli zpet k hotelu, koupili jsme si listek na autobus do Phnom Penhu a sli na dlabec, ryzova polivka s plodama more a napul jsme si dali talir s ryzi, fazolkama, houbama, tofu, mrkvi a necim, co pripominalo slimaky. Behem jidla jsme asi 60x odmitli nabidku na skvele, zarucene originalni znackove bryle. Vecer jsme dosli k nejake pagode, kde zrovna probihala vecerni modlitba, chvilku jsme tise pozorovali. Dneska je tady festival jidla, ze stanku se kouri, vari se, smazi se, opeka se.

Preju pekny vecer z Vietnamu. Ozvu se z Kambodze.

Přednáška Izrael/Palestina

Premiérová přednáška je za mnou. 15.11.2011

http://www.dskdyne.cz/index.php?sekce=udalosti&lang=cz&id=caa40d1a8c8448ee063142f0dda76a705bc6fe06

V sobotu 5.11. 2011 se v Domově konala další z řady cestovatelských přednášek...

...Tentokrát nás navštívil mladý cestovatel Pavel Nový z Domažlic s přednáškou o Izraeli. Přednáška byla velmi pěkně připravená a naše obyvatele velmi zaujala. Viděli jsme mnoho zajímavých fotografií doplněných poutavým vyprávěním o historii, ale i o všedním životě v Izraeli.

Na prochazce v Lehu

Na spaciru v Lehu, rijen 2010

Prochazka po meste Leh, Jammu&Kasmir, Indie. Zapojte fantazii a projdete se se mnou.

Vylezu z naseho guesthouse a vydam se z kopce dolu, smerem do mestecka, pozdravim souseda, proti mne jdou tri kravy, dva divoci psi, mala skupinka skolaku v uniformach, pokrikujeme na sebe ladakhsky pozdrav "julley". Potkam staryho dedu, jak si mumla mantru a toci rucnim modlitebnim mlynkem, zdravime se, pta se me odkud jsem a jak se mam, opetuju otazky a pozdravy, prejeme si pekny den a jdeme si po svem. Opoustim silnicku a vchazim do jakehosi sadu, po leve strane se nade mnou tyci Lehsky palac, jdu k Nove mesite, po ceste je par obchudku s potravinama a zelinar. Prichazim na prasny chodnik, uprostred tece strouha se splaskama, po obou stranach jsou fantasticke pekarnicky, uvnitr jsou umolousani pekari a hnetou chleba, v pekarne je jen hlinena podlaha, zarovka a pec, do ktery hazeji pekari testo na chleba. Jdu dal, davam pozor, abych nespadnul do otevreneho kanalu, te strouhy se splasky, a neslapnul do kravskyho hovna, ktery jsou nejen na zemi, ale taky se susi na zidkach, protoze je to dobry stavebni material a taky se tim da zatopit, drevo je tu vzacne. Prichazim do centra mestecka, pred sebou mam maly obchudek s ritualnimi predmety, jeho majitel, stary muslim vzhledu Usamy bin Ladina, se na me tlemi, kdykoli projdu kolem. Odbocuji smerem k mistni nejvetsi mesite, Patecni mesite, jsem v podstate na jakemsi miniaturnim namesticku, odkud smeruje na jihozapad mistni hlavni ulice – Main Bazaar. Jdu kolem obchodu s mistnimi vyrobky a suvenyry, prodavac me zdravi, potreseme si rukama a pta se jak se mam a  jestli uz konecne neco koupim, opetuju pozdravy a hledam nejakou vymluvu, treba ze prijdu az pred odjezdem, nebo ze zatim nic nechci. navzajem se hihname, protoze on chce prodat a ja nechci nic koupit. Prejeme si hezky den a s usmevem se loucime. Vchazim do postrani ulicky, pred sebou vidim partu domorodcu jak piji caj, nasleduje obchod s textilem, pred obchodem je jakysi varic a v nem se barvi latka. Jdu starymi, rozpadajicimi se ulickami, smrdi tady chcanky, skacu pres kravsky hovna, prede mnou je malinky kramek, na zemi sedi deda, medotepec, a tepe nejake lzicky a svicny, ani jednou se nepodiva do ulice, soustredi se na praci. Nezajima se o okoli. Prichazim na konec ulice, slunne mistecko, lezi tady 5 psu, 3 kravy, 2 tso, beran a ovce. O kousek dal je studna, kde zena myje obleceni a jeji dcerka si pise v prachu na ulici domaci ukol. Schazim zpatky k Main Bazaaru, jdu uzkou ulickou, prede mnou je chlap opreny o zed a bleje. Mijim nekolik holicstvi, za 20 korun vas oholi, ostrihaji a namasirujou vam ksicht. Najednou pred sebou vidim useknutou berani hlavu, pysne vylozenou do ulice. Reznik. Sedi na zemi, pred sebou ma parez cely od krve a odsekava kusy masa. Kuze zvirete mu visi nad hlavou. Prichazim na konec uzke ulicky, po prave strane mam Main Bazaar, rovne Old Leh road. Miji me skolaci, stary mnich, zeny jdouci pro zeleninu, jdu zpet na Main Bazaar, uprostred krizovatky stoji policajt a sem tam na nekoho piskne pistalkou, jdu kolem cestovnich kancelari, plnych vojaku, kupujici si letenky domu, zastavuje me stary zebrak, davam mu 5 rupii a jdu dal, silnice je ucpana, uprostred silnice stoji krava, musi se odehnat, troubeni moc nepomaha, tak se proste ceka. Preskakuju babky na chodniku, prodavajici zeleninu, jedna krava krade babce jablko, babka stava a kope kravu do boku, aby ji odehnala. Nekdo nemuze vyjet autem ,protoze jine auto stoji za nim, nevadi, poprosi se par chlapu, ti auto rucne nadzvednou a upravi jeho polohu do vhodneho uhlu, aby mohl vyjet, prichazim zpet k patecni mesite a tady moje prochazka konci. Jdu na caj.