vagus na vandru: Z Bengalska do Sikkimu a zase zpet & soutez

Buddhiste se v Darjeelingu modli ke Kancencongze. Je moc pekny pozorovat je s rucnim modlitebnim mlynkem, kterak mumlaji mantry tvari smerem k hradbe Himalaji. Treba Ceskej les nikdo jako bozstvo nebere, pritom na Cerchove je taky bozsky. V Darjeelingu jsem konecne ochutnal pan. Kdyz jsem byl prvne na Indickem subkontinentu, bal jsem se to zvykat z principu, kdyz jsem tady byl podruhy, bal jsem se ze se poseru, kdyz potreti, tak jsem na to zapomnel a vyslo to konecne az napoctvrte. Kdyz jsem se prodavace ptal co v tom je, dostal jsem jsem odpoved "vsechno mozny". To "vsechno mozny" vypadalo jako ropa a primalex. Abych ziskal presnejsi odpoved, zalistoval jsem v knizce a pan je toto:" Pan je semeno arekove palmy (lidove betelovy orisek), vapenna kase, koreni masala a dalsi koreni, vse zabaleno v listu peprovniku beteloveho. Smes podporuje traveni, navozuje dobrou naladu, podnecuje mysleni a je stredne narkoticka". Existuji dve varianty, jedna je smichana s tabakem a je urcena pro opravdove chlapy, druha varianta je "mithai", neboli sladka, ta je urcena pro sracky jako jsem ja. Betel neni spatny, omameny jsem nebyl, ale vyflusavat cervenou stavu, kterou smes zpusobuje mi prislo trochu nechutny, tak jsem asi po ctvrt hodine zvejkani vzdal.

V Darjeelingu jsem musel na urad, pro vstupni povoleni do statu Sikkim. Uredni hodiny na cizineckem urade jsou sice od 8:30, ale v 9:30 jsem byl poslan do hajzlu s tim, ze mam prijit za hodinu. Tak jsem sel na caj a pak jsem sel povoleni vyridit. Musel jsem vyplnit opet jeden formular a aby to nebylo jen tak, bylo treba s nim zabehnout na krajsky urad, ktery byl samosebou uplne na druhem konci mesta. Tam me posilali z patra do patra, az nakonec jsem zjistil, ze jsem ve spatne budove a koncne kancelar nasel. Dostal jsem asi pate kulate razitko a mohl vyrazit na cestu.

Bylo kolem poledne a ja se rozhodnul na 29km dlouhou trasu do vesnice Jorenthang vyrazit pesky. Krasne jsem si odpocinul od shonu v Darjeelingu, sel jsem prudce z kopce pres malebne vesnicky a cajove plantaze, vsude byli skveli lide, diky nim jsem ani nemel sanci zabloudit, protoze jakmile jsem se vydal na spatnou stezku, hned na me nekdo hulakal a ukazoval mi spravny smer. Slunce se sklanelo a krajina se zabarvila v zapadajicim slunci, tesne pred setmenim jsem dorazil na sikkimskou celnici, kde mi zkontrolovali pas a povoleni a pochvalili me za mou porci kilometru v nohou. Byl jsem v Jorethangu.

Sikkim je specificky stat, vklinen mezi Tibet, Nepal a Bhutan, ktery byl do roku 1975 samostatnym buddhistickym kralovstvim, pote anektoval k Indii. Sikkim ma nekolik vlastnosti, ktery mi se lisi od zbytku Indie. Sikkim je kulturne vyrazne blizsi Nepalu, mluvi se zde prevazne Nepalstinou, ale i asi desitkou dalsich jazyku, krome Nepalcu zde zije mnoho ruznych kmenu, Gurungu, Bhutiu aj. Druhy drobny rozdil spociva v konzumaci alkoholu. V Sikkimu se pije! Ja se ubytoval v hotylku, ktery mel v prizemi bar a ten bar byl plny mistnich. A tak jsem si dal s mistnimi par piv a bylo to velice vrele uvitani, jediny problem byl v tom, ze mi chlapi z hospody porad strkali jejich telefon do ruky, z kteryho na druhym konci hystericky jecela jejich manzelka, ktera je chtela mit doma. A tak jsem musel neustale stamgasty omlouvat, ze do vesnice prijel cizinec a ze si se mnou jejich manzel musi dat posledni jedno pivo a pak uz pujde domu.

Pres hory a doly jsem pokracoval jeepem (jeepy tady nahrazuji autobusy) do Pellingu, kde byla hrozna zima. Vesnice se ma pysnit krasnym vyhledem na hory, ale ja mel spatny pocasi, takze jsem je videl jen omezene. Abych se zahral, vybehnul jsem alespon ke klasteru Sangacholing, ktery byl ale zamceny. Nebyl duvod zustavat a tak jsem druhy den vyrazil zase pesky do Yuksomu. Cesta prudce klesala lesem k vesnicim Syngiang a dalsim, jejichz nazev jsem nezjistil. Obcas doprovazen hlouckem skolaku jsem se sapal do Yuksomu, cesta mi trvala 7,5 hodiny a byl jsem docela vyrizenej. V Yksomu jsem si dal nudle, salat a tongbu. Tongba je zkvaseny proso, do kteryho se leje horka voda, chutna to trochu jako teply vino a pekne to leze do hlavy. Usnul jsem v sedm hodin.

Urcite znate pohadku Tri veterani, v ktery se hrdinove dostanou do vesnice Monte Alba. Yuksom, to je prosim pekne Monte Alba v originale. V kramcich, ztlucenych z nekolika prken, spi prodavacky, na silnici se povaluji psi a pobihaji slepice. Majitel meho penzionu cely den sedi na zidli a cumi, vsechno obstara jeho syn – flajboj Eda.

Po dnech v Yuksomu jsem rano zase vyrazil na cestu, posilnil jsem se tibetskym chlebem a vynikajicim jacim syrem a sel primou stezkou do vesnice Tashiding. Tashiding je miniaturni vesnice na svahu, polozenem na jih. Po mem prichodu zacalo hrmit a prset. Bourka v Himalajich je ale puvabna. Druhy den po desti se udelala konecne dobra viditelnost, bezel jsem do kopce ke klasteru a fotil a uzival si nadherne hory. Kdyz jsem dosel ke klasteru, zrovna probihala pudza (modlitba), sednul jsem si do klastera a tise prihlizel magickemu zpevu mnichu.

Dneska jsem dorazil zpet do Bengalska, do mestecka Kalimpong. Chci se podivat na nejake klastery a mam taky plno prace, sehnat mapu Everestu, zimni bundu, novy zapisnik a strihatko na nehty!

Mam pro vas soutez!!! Tipnete si, kolik lidi jelo dnes v jeepu z Tashidingu do Jorentanghu. Kdo to prvni uhadne, koupim mu nejaky naramek. Tipy posilejte mejlem, do komentaru, do vzkazu, nebo jakkoli.

Mejte se.

Vyhlidka nad Tashidingem: