Mrdka je moje kolo, ktery jsem si tady pujcil a vdecim ji za zatim nejhezci zazitek v Kambodze, ale pekne postupne.
Silvestr jsme stravili poklidne, s
nekolika pivkama a nohama ponorenyma do more, pod svetlem ohnostroju.
Druhy den jsme skocili na bus a pres Phnom Penh, kde jsme stravili noc,
jsme se dokodrcali do Siem Reap. Na nadrazi v Phnom Penhu jsem byl
fascinovan mistnim cvrkotem, krasna holcicka s mandlovyma ocima a modrym
klobouckem, oloupavajici svoji snidani – jakesi krepelci vejce,
prodavacka novin, asi tak padesatileta turistka, diskutujici s mistnim
studentem, stara babicka, zebrajici, je cela seschla a ma hrb, ale je
krasna. Tamhle nekdo hraje na jakysi improvizovany nastroj, neco jako
housle, hraje hezky, nema nohu. Protezu ma udelanou z kusu okapu.
I takhle muze v Kambodze vypadat benzinova pumpa, vpravo super, vlevo diesel:
Drzim se od prijezdu do Asie
vegetarianske stravy, jim maximalne ryby, cestou do Siem Reap jsem ale
sezral cvrcka. Chutnal jako slaninovy chipsy. Na smazenou tarantuly jsme
silu nenasli, vypadala fakt hnusne.
Jak uz jsem se zminoval, pujcili jsme si
na prohlidku Angkoru kola, Jirka nejaky horsky kolo za 5 dolaru, ja
nejakou zrezavelou, rozvrzanou starou mrdku za dolar. Mam k ni uz ale
citovy vztah a tak se z mrdky stala Mrdka.
Ja a moje Mrdka:
Dneska jsme vstavali v pul paty a hura
na chramy. Co je vubec Angkor? Bylo to politicky, socialni a nabozensky
centrum rise Khmeru. V dobe nejvetsi slavy, to byla doba, kdy Londyn mel
50 tisic obyvatel, mel Angkor obyvatel 1 milion. Angkor jsou desitky,
mozna spis stovky chramu a zbytku osidleni. Projeli jsme na svych kolech
okruh dlouhy asi 20km a prolezli asi 8 chramu. V nekterych chramech si
clovek pripada jak v epizode z Indiana Jonese, v nekterych jako v
Disneylandu. Mne se nejvic libil mene navstevovany Banteai Kdei a potom
monumentalni Bayon.
Bayon:
Nejaky cas jsem pomerne radikalne
odmital navstevovat pamatky, ktery clovek "povinne" musi navstivit,
protoze ho k tomu nuti turisticke knizky a moda. Udelal jsem vyjimku u
Taj Mahalu a od te doby si rikam, ze preci jen neni spatne obcas na
nejakou proflaknutou pamatku zajit. Proto jsem se rozhodnul Angkor
zkusit. Ano, je skvely to videt, je to vsechno moc krasny, ale nemuzu si
pomoci, vic me bavi pozorovat zivou ulici, nez 700 let mrtvy mesto. A
to jsem jeste netusil, jak moc se o svych slovech jeste dneska
presvedcim...
Sotva chodi, jeste ani nema poradne vlasy, ale uz prodava naramky. Kdo by tem ocim odolal:
Prijeli jsem k penzionu a Jirka sel
relaxovat, mne se jeste nechtelo, tak jsem se rozhodnul pokracovat s
Mrdkou v jizde. Jel jsem podel reky, kamsi do neznama, smerem z mesta
ven. Nevedel jsem, kam to vede, snad to nebude ctvrt hrdlorezu... Jel
jsem do mist, ktery vypadaly jako slum, asi tam fakt bydleli chudy lidi,
ale slum to nebyl. Byla to vesnicka, na ni navazovala dalsi a dalsi a
dalsi. Prasna silnicka z cervene hliny, palmy, modre nebe a ty
nejmilejsi lidi. Deti me zdravily, skolaci samej usmev, baba na zaprazi
se na me smeje, zablesenej pes, valejici se uprostred cesty, prach,
dreveny chatrce na kulech, stoly pripravene na nejakou slavnost,
automechanici, mavajici na me rukama od oleje, curajici holcicka,
kachny, prebihajici pres cestu, maly chram s nekolika mnichy, pomalu
zapadajici slunce. Krasna, romanticka podvecerni projizdka na kole v
Kambodze. Diky Mrdko.
Vesnice kolem Siem Reap:
Žádné komentáře:
Okomentovat