Maticka Indie - Asie 2012

Uz jsem vyplnil tolik formularu, prijezdovych a odjezdovych karet a dotazniku, ze uz si pamatuju cislo svyho pasu i datum jeho vydani. Jednu takovou kartu jsem predal celnikovi na letisti Netaji Subhash Bose (nejaky protibritsky revolucionar) a vydal se vstric nocni Kalkate, hlavnimu mestu statu Zapadni Bengalsko, ktere ma kolem 14 milionu obyvatel.

Kdyz jsem byl poprve v roce 2010 v Indii a odletal jsem z Dilli domu, rikal jsem si "fajn, byl jsem v Indii a vickrat uz me sem nikdo nedostane". Jenze ted jsem tady uz potreti. Ptal jsem se sam sebe, proc tahle blazniva zeme tak tahne? Slogan indicke turisticke kancelare je "Incredible India" – neskutecna Indie. Je to jeden z tech reklamnich sloganu, ktery sedi jako prdel na hrnec. Kdyz jsem v zari prijel do Varanasi a prochazel se jeho ulickama, rikal jsem si "tohle prece proboha nemuze bejt pravda, to se mi musi zdat, takovy misto prece nemuze existovat na nasi planete". Byla to pravda a nic se mi nezdalo, byl jsem naopak zcela probuzen a prave tam jsem se definitivne rozhodnul, ze uskutecnim tenhle delsi vylet. Rikal jsem si, proc se vubec lidi divaji na filmy, vzdyt jeden se odehrava primo na zivo pred myma ocima. Film o lidske existenci, "divne" osoby v blaznivem obleceni chodili sem a tam, tahali veci na zadech a hlavach, lezeli na ulicich s leprou, s usekanymi a znetvorenymi koncetinami, videl jsem lidi bez oci, lidi jak serou uprostred ulice. Chudi lezeli v prachu ulice a bohati chodili kolem nich, takova je Indie. Lidi na ulicich ziji, jedi i umiraji. Nechci psat jen o negativni strance Indie, ale tak to proste je. Ptal jsem se sam sebe, proc vubec do Indie jezdim, co me sem tak tahne. Je to prave proto, ze cely zivot se odehrava na zdejsich ulicich. Ba mozna, ze Indie je zivot sam.

No a tak jsem byl uprostred nocni Kalkaty, indicke mesto dokaze bejt v jednu rano fakt strasidelny. Rano jsem vyrazil do ulic, jako obvykle me nejvic nezaujal zadny blby Viktoriin pamatnik, ani jedna z mesit, ale obycejna ulice. Chodil jsem po Kalkate asi 6 hodin a da se rict, ze jsem prosel cele jeji centrum a okoli. V oblasti Sudder street, kde jsou levne ubytovny a kde jsem bydlel, je charakter mesta trochu jiny, nez je v Indii zvykem, ulice jsou siroke a budovy velike, je to pozustatek britske nadvlady. V oblastech na sever od namesti BBD Bagh je to stara dobra silena Indie. Na autobusove zastavce Esplanade jsem videl dva mlade prodavace kosil. Jednomu mohlo byt patnact, druhemu tak dvanact. Ten starsi byl neuveritelnej, vriskal na kolemjdouci, jak jsou jeho kosile nejlepsi, bajecna kolekce, kdyz si koupite vic, dostanete slevu... Nejdriv si ho nikdo nevsimal, pak prisle jeden chlap, druhy, paty. "A vy nikdo nic nekupujete, omluvte me panove, ja musim zmenit misto", vyrval kosile lidem z rukou a rozjel se s vozikem dal, "pockej pockej" zastavili ho, "zkuste si panove koupit za tuto cenu kosile ve meste a bla bla bla". Ten kluk prodal za ctvrt hodiny 104 kosil! 104! Nic takovyho jsem nikdy nevidel.

Predstava, ze staci jen jediny nocni bus a muzu videt Himalaje me hnala na sever. Strasne, ale strasne jsem se do hor tesil. Vlastne se na Himalaj tesim uz asi rok. A tak jsem po nekolika dnech v Kalkate sednul na nocni bus do mesta Siliguri, co by kamenem dohodil od himalajskeho podhuri. Projizdel jsem smutnymi kalkatskymi ulicemi a nad hlavou mi svitil ohromy rudy mesic, palilo me v krku ze spinavyho vzduchu a oci jsem mel plne prachu, ale byl jsem stastny, ze jsem zase v Indii. Sakra, pojede se mnou uz priste nekdo do Indie, at mam fascinaci touhle zemi s kym sdilet?!

Ulice v Kalkate:

Ranni hygiena, vedle stanky s jidlem, Sudder street, Kalkata:

Pobliz ulice Mother Teresa Sarani, Kalkata:

Cesta to byla pekelna! Byla zima, stary rozvrzany bus si to hnal, ridic se asi zblaznil, silnice plna vymolu. 15,5 hodin natrasani se v buse, hrozna zima. Fuj, strasna cesta. Siliguri je zapraseny mesto, kde nic neni, je to jen takova krizovatka mezi vsemi svetovymi stranami. Asi mam nejaky masochisticky sklony, protoze jeste ten den jsem skocil na jeep, ktere tady fungujou namisto autobusu, a vyrazil do Darjeelingu.

V Darjeelingu svitilo slunicko. bylo chladno. Ale kde jsou sakra ty hory? No nic, az opadne opar, uvidim je. Dal jsem si tibetskou veceri a vyrazil pit. A co se tak muze v Darjeelingu pit? Kdyz jsem pil caj jmenem Yields of Castleton muscat, 2nd flush, majitel cajovny mi pysne tvrdil, ze piju nejlepsi caj na svete. Byl fakt genialni. Dneska rano jsem vstal a odhrnul zaves, sakra, zase ten blbej opar. Hory nikde. Vyrazil jsem do mesta a kdyz jsem sel smerem k namesti, tak ve mne hrklo. Podival jsem se nad sebe a tam... Kangzendzonga, 8598 metru, tycila se nade mnou jako zjeveni, ja blbec se koukal spatnym smerem. Presto ale viditelnost neni idealni, musim si na tu paradu jeste pockat. Zvladnul jsem zajit ke chramu ochrance – Mahakaly a do slavneho Himalajskeho institutu, kde je pohrben Tenzing Norgay (1. na Everestu) a kde je male, ale moc pekne muzeum o dobyvani hor, vstupenka plati i pro mistni malou zoo, tak jsem se alespon podival na nadherneho Tygra bengalskeho. Jinak uz jsem nestihnul nic. Darjeeling asi zabere vic casu. Jo a musim si sehnat zimni bundu.

Ulice v Kalkate:

Kalkata:

Ulicka v Kalkate:

Kangzendzonga, treti nejvyssi hora na svete, pohled z Darjeelingu:

Ulicka v Darjeelingu:

Snidane za 7 Kc, caj s mlekem, sladke kulicky v sirupu, zeleninove tasticky samosa:

Ulicky v Darjeelingu: