A jdeme nahoru.

Drahy Kathmandu, loucim se s tebou, ale nerikam sbohem, rikam nashledanou. Jsi mesto, ktery me poslalo do kolen. Mesto, ktery zboznuju. Sednul jsem si na maly chram na namesti Durbar a pozoroval okoli, vedle me si sedly tri zensky, snedly nejaky ovoce a zacaly si vybirat vsi z vlasu. Nashledanou Kathmandu.

Na druhy den jsem vyrazil na bus do hor. Moje destinace ma puvabny nazev Bhulbhule. Jel jsem normalnim linkovym busem, v tech je nejvetsi legrace. V 6:45 jsme vyrazili, ale autobus opustil Kathmandu az po 8, protoze jsme museli ruzne posbirat cestujici cestou, nalozit obrovsky pytle s nejakym oblecenim, pak jsme museli 3x uplatit policajty na check pointech. Kdyz uz to vypadalo, ze se konecne rozjedeme, zastavili jsme v nejaky dire, ktera fungovala jako jakesi prekladiste kvetaku. Museli jsme narvat do busu 6 pytlu s kvetakem a 2 pytle zelenych paprik. No a pak prisla pauza na chcani a v Muglingu pauza na obed. Tam to vypadalo dost divne, protoze pulka obyvatel byli blazni a chodili po vesnici sem a tam a neco si mumlali. Nejvyraznejsi mistni blazen byl, uplne tmavej, misto vlasu mel jeden velkej prirodni dred, mel obrovskou kosili, ktera byla roztrhana a nemela knofliky. Furt kopal do neceho, co videl asi jenom ve svoji fantazii a od toho, jak se furt predklanel a naklanel, tak me neuveritelne vymakany telo. A v Dumre se zase zastavilo a na cosi cekalo, ale pak se konecne vjelo na venkov, kde chodi zensky v tradicnich krojich a kde se pole oraji jako pred 100 lety. Potom nastoupila nejaka zenska a udelala si ze me normalne polstar, tak jsem se trochu predklonil, aby mi nedosahla na rameno, ale ona si beze srani normalne lehla na moje zada. Pak vystoupila, ale zase nastoupila snad cela skolka, tak jsem zase na kline vezl asi petiletou holcicku, nastesti neblinkala. 

Mel jsem z ty cesty uprimnou radost a rikal jsem si, ze mi ty Nepalci prijdou jako jedna velka rodina s obrovskym smyslem pro humor.

Po 8 hodinach chuze jsem dorazil z Bhulbhule do vesnice Tal. Slo se mi dobre a hezky to odsejpalo. Vode z kohoutku v nizsich polohach neverim, tak jsem si nakapal trochu peroxidu na desinfekci a to jsem nemel delat, protoze v Talu se mi z tech kapek udelalo zle. Rok a pul jsem nesezral zadnej prasek a ted takovy chemicky svinstvo. V hube jsem mel pachut peroxidu, voda chutnala jako fusekle nalozena v chloru. Klecim na zapraseny dreveny podlaze v trenkach, oddychuju a nemuzu se hnout. Cekam co bude. Smiruju se s tim, ze uz nikdy neuvidim domazlickou vez a moje telo tady rozctvrti nejakej deda a sezerou me supi. Pak jsem dostal zimnici, ale taky jsem si rekl, ze "prestan kurva fnukat ty bebicko, chtel jsi hory, tak tady je mas, prestan, koukej se jit vyblejt a jdi si dat polivku". No a presne tak se stalo a bylo mi zase dobre.

Cesta dal vedla kolem bublavych vodopadu a dravych rek, uriznul jsem si bambus a mel tim padem trekovou hul zdarma. Objevuji se prvni zamrzly kaluze. Jsem v Chame, 2710m a zacina byt zima. Z jedny strany mam uzasny masiv Annapurny II, 7932m a v dalce je prekrasna Manaslu, 8163m. Vecer hraje zapadajici slunce na Manaslu svoje divadlo, nadhera. Hory jsou vubec nejhezci vecer, nejdriv zluty, pak tmave zlaty, pak oranzovy jako pomeranc a ankonec ruzovy a obloha nad nimi fialova. V zapadajicim slunci pusobi neuveritelne klidne, ale clovek by tam neprezil ani chvili.

Stoupam dal, nachazim divokou marihuanu a trochu si ji trham. Prichazim do nadherny vesnice Upper Pisang, nade mnou mohutna Annapurna. Davam se do reci s mladym buddhistickym mnichem a pozdeji se jdu podivat na puju (modlitbu). Dostavam caj a odpocivam u manter,

K snidani jsem si dal brambory a matovej caj a vyrazil horejsi cestou pres nadherny starobyly vesnica Ghyaru a Ngawal do vesnicky strediskove, do Manangu. Tam jsem videl babicky, pretacejici si koralky na svych buddhistickych malach a dedecky, brblajici si mantry. 

Nadaval jsem na zimu a rikal si, jak bych se mel hezky na nejakym ostruvku v Thajsku. Jenze ted tady sedim u kamen, vedle me sedi cela tibetska rodina, stara pani pomalu usina, dve mlady holky v sepranych teplacich, dva mladi, vetrem oslehani chlapi. Jsou zapraseni a jejich ruce jsou tmavy a spinavy od noseni dreva. Jsou krasni.

Dalsi den probiha aklimatizace, jdu na kopec Chongkor, nad jezirko Gangapurna Tal. Uzasny vyhled, jeden z nejhezcich, co jsem kdy videl. Ledovec Gangapurna mam jako na dlani.

Pripojuje se ke mne Chorvat Toni z Makarsky. Celkem byli tri. Jeden to vzdal hned prvni den, druhy ho opusti po trech dnech, ze pry ma neco s kolenem. Jdeme s Tonim do osady Yak Kharka a dalsi den do Thorung Phedi, to je posledni misto, kde je mozny dostat postel a jidlo pred vystupem na Thorung La. V Thorung La je mi zle, boli me hlava, vyskova nemoc. Piju litry vody a jdu spat ve 4 odpoledne.

Dalsi den bolest hlavy nemam. Vyrazime v 7, Toni ma rychly tempo a jde jak na nedelni vychazce. Sunu se vys a vys, opoustim Base Camp - Thorun Phedi (4540m] a jdeme do High Campu (4920m). Prvni dve hodiny to jde, pak ztracim silu, 15 kroku, deset vterin pauza, 15 kroku, deset vterin pauza. 5 km z Thorung Phedi na sedlo Thorung La (5416m) mi trvalo 5 hodin. Dobojovano, hotovo. Jsem tam, trikrat hura. Thorung La, 5416m, popadam dech a jdu dalsi 4 hodiny do Muktinathu. Tam to vypada jako v raji, suchy hory, klastery, jidlo, sprcha.

Pokracovani priste.....