Kolem hranic byvaleho kralovstvi Mustang, jez bylo az do roku 1991 zcela nepristupne, sestupuji z Muktinathu do udoli reky Kali Gandaki. Ukazuji smerem k Mustangu a slibuji si, ze se tam jednou podivam. V Mustangu zije kolem 5 tisic lidim, jednalo se o uzavrene kralovstvi, uplne autonomi na Nepalu. I dnes je problem se tam podivat, za 10 dni pobytu zaplatite specialni povoleni za 500 USD. Navic si musite najmout pruvodce. Jeden Nepalec mi ale rikal, ze je tam nadherne, kamenne vesnicky, zeny v tradicnim obleceni, pry tibetstejsi oblast, nez samotny Tibet. Tak nekdy priste.
Za Jomosonem se zveda hrozny vichr a cele odpoledne jdu proti nemu, vitr zveda prach a ja ho mam plnou hubu. Boli me takova ta mala kost, vedouci od paty k lytku, kulham smerem Marpha, kam prichazim asi po 6 hodinach chuze z Muktinathu.
Loucim se s veselymi sestrami a jejich mamkou, ktere vedou Neeru Guest House v Marphe a pokracuju druhy den dal. Noha boli, sotva lezu, smeju se sam sobe, ze ted jsem fakt vagus na vandru. Kulhajici, o holi, totalne zaprasenej, tyden nemytej. V Ghase spim na stejnym miste jako pred 5 lety. Jedna mala zmena, deti pani hospodyne vyrostly a misto pole, ktere oral pred peti lety buvol, tam ted stoji zaparkovany autobus a jeep.
Kulhajicim tempem pokracuju do cile. Kdejaka baba s triceti kilovym nakladem drivi na zadech me predbiha. Najednou si uvedomuju, ze kolem me zase voni kytky, voda a hlina a ze kolem rostou pomerance a kvetou rhododendrony. A bylo teplo, nadherny teplo, pritom jsem byl jen o par desitek kilometru dal o ledovych stitu hor, kde jsem pred par dny mrznul. A vsechno to dostalo sladkou tecku v Tatopani, jmeno Tatopani znamena "horka voda" a to neni jen tak nahodou. U vesnice totiz vyvera horky pramen a vesnicani zbudovali maly bazenek, kam voda proudi, za 100 rupii tam muzete svoje zmozeny svaly ponorit a valet se tam treba cely den. Prevlikl jsem se v kabince, kterou podle vseho vsichni ostatni pouzivaji na chcani, do plavek, a vyrazil se pomorit do ty vany. A to vridlo bylo faaakt horky, rikal jsem si, jak je ta priroda uzasna, kdyz uprostred tech ledovych hor vytvori neco jako tohle. U bazenu byla mala vyvarovna, kde prodavali i ledovy pivo, tak jsem se valel "ve vane", pil ledovy pivo, povidal si s ostatnima a cely to bylo zasazeny do ramu hor a proste uplne dokonaly.
Dalsi den jsem sednul na bus do Beni a nasledne do Pokhary, kam jsem prumernou rychlosti 17km/h dorazil 2 hodiny po poledni. V Pokhare je teplo, bzuci tady hmyz, zpivaji ptaci a vzduch voni. Tady si u brehu jezera lizu sramy, nez zase vypluju nekam do dalek.
Za Jomosonem se zveda hrozny vichr a cele odpoledne jdu proti nemu, vitr zveda prach a ja ho mam plnou hubu. Boli me takova ta mala kost, vedouci od paty k lytku, kulham smerem Marpha, kam prichazim asi po 6 hodinach chuze z Muktinathu.
Loucim se s veselymi sestrami a jejich mamkou, ktere vedou Neeru Guest House v Marphe a pokracuju druhy den dal. Noha boli, sotva lezu, smeju se sam sobe, ze ted jsem fakt vagus na vandru. Kulhajici, o holi, totalne zaprasenej, tyden nemytej. V Ghase spim na stejnym miste jako pred 5 lety. Jedna mala zmena, deti pani hospodyne vyrostly a misto pole, ktere oral pred peti lety buvol, tam ted stoji zaparkovany autobus a jeep.
Kulhajicim tempem pokracuju do cile. Kdejaka baba s triceti kilovym nakladem drivi na zadech me predbiha. Najednou si uvedomuju, ze kolem me zase voni kytky, voda a hlina a ze kolem rostou pomerance a kvetou rhododendrony. A bylo teplo, nadherny teplo, pritom jsem byl jen o par desitek kilometru dal o ledovych stitu hor, kde jsem pred par dny mrznul. A vsechno to dostalo sladkou tecku v Tatopani, jmeno Tatopani znamena "horka voda" a to neni jen tak nahodou. U vesnice totiz vyvera horky pramen a vesnicani zbudovali maly bazenek, kam voda proudi, za 100 rupii tam muzete svoje zmozeny svaly ponorit a valet se tam treba cely den. Prevlikl jsem se v kabince, kterou podle vseho vsichni ostatni pouzivaji na chcani, do plavek, a vyrazil se pomorit do ty vany. A to vridlo bylo faaakt horky, rikal jsem si, jak je ta priroda uzasna, kdyz uprostred tech ledovych hor vytvori neco jako tohle. U bazenu byla mala vyvarovna, kde prodavali i ledovy pivo, tak jsem se valel "ve vane", pil ledovy pivo, povidal si s ostatnima a cely to bylo zasazeny do ramu hor a proste uplne dokonaly.
Dalsi den jsem sednul na bus do Beni a nasledne do Pokhary, kam jsem prumernou rychlosti 17km/h dorazil 2 hodiny po poledni. V Pokhare je teplo, bzuci tady hmyz, zpivaji ptaci a vzduch voni. Tady si u brehu jezera lizu sramy, nez zase vypluju nekam do dalek.
Udoli Kali Gandaki, vzadu Dhaulagiri 8061m.
Vesnice Jharkot, u hranic s Mustangem.
Pokhara, jezero Fewa.
Žádné komentáře:
Okomentovat