Na prochazce v Lehu

Na spaciru v Lehu, rijen 2010

Prochazka po meste Leh, Jammu&Kasmir, Indie. Zapojte fantazii a projdete se se mnou.

Vylezu z naseho guesthouse a vydam se z kopce dolu, smerem do mestecka, pozdravim souseda, proti mne jdou tri kravy, dva divoci psi, mala skupinka skolaku v uniformach, pokrikujeme na sebe ladakhsky pozdrav "julley". Potkam staryho dedu, jak si mumla mantru a toci rucnim modlitebnim mlynkem, zdravime se, pta se me odkud jsem a jak se mam, opetuju otazky a pozdravy, prejeme si pekny den a jdeme si po svem. Opoustim silnicku a vchazim do jakehosi sadu, po leve strane se nade mnou tyci Lehsky palac, jdu k Nove mesite, po ceste je par obchudku s potravinama a zelinar. Prichazim na prasny chodnik, uprostred tece strouha se splaskama, po obou stranach jsou fantasticke pekarnicky, uvnitr jsou umolousani pekari a hnetou chleba, v pekarne je jen hlinena podlaha, zarovka a pec, do ktery hazeji pekari testo na chleba. Jdu dal, davam pozor, abych nespadnul do otevreneho kanalu, te strouhy se splasky, a neslapnul do kravskyho hovna, ktery jsou nejen na zemi, ale taky se susi na zidkach, protoze je to dobry stavebni material a taky se tim da zatopit, drevo je tu vzacne. Prichazim do centra mestecka, pred sebou mam maly obchudek s ritualnimi predmety, jeho majitel, stary muslim vzhledu Usamy bin Ladina, se na me tlemi, kdykoli projdu kolem. Odbocuji smerem k mistni nejvetsi mesite, Patecni mesite, jsem v podstate na jakemsi miniaturnim namesticku, odkud smeruje na jihozapad mistni hlavni ulice – Main Bazaar. Jdu kolem obchodu s mistnimi vyrobky a suvenyry, prodavac me zdravi, potreseme si rukama a pta se jak se mam a  jestli uz konecne neco koupim, opetuju pozdravy a hledam nejakou vymluvu, treba ze prijdu az pred odjezdem, nebo ze zatim nic nechci. navzajem se hihname, protoze on chce prodat a ja nechci nic koupit. Prejeme si hezky den a s usmevem se loucime. Vchazim do postrani ulicky, pred sebou vidim partu domorodcu jak piji caj, nasleduje obchod s textilem, pred obchodem je jakysi varic a v nem se barvi latka. Jdu starymi, rozpadajicimi se ulickami, smrdi tady chcanky, skacu pres kravsky hovna, prede mnou je malinky kramek, na zemi sedi deda, medotepec, a tepe nejake lzicky a svicny, ani jednou se nepodiva do ulice, soustredi se na praci. Nezajima se o okoli. Prichazim na konec ulice, slunne mistecko, lezi tady 5 psu, 3 kravy, 2 tso, beran a ovce. O kousek dal je studna, kde zena myje obleceni a jeji dcerka si pise v prachu na ulici domaci ukol. Schazim zpatky k Main Bazaaru, jdu uzkou ulickou, prede mnou je chlap opreny o zed a bleje. Mijim nekolik holicstvi, za 20 korun vas oholi, ostrihaji a namasirujou vam ksicht. Najednou pred sebou vidim useknutou berani hlavu, pysne vylozenou do ulice. Reznik. Sedi na zemi, pred sebou ma parez cely od krve a odsekava kusy masa. Kuze zvirete mu visi nad hlavou. Prichazim na konec uzke ulicky, po prave strane mam Main Bazaar, rovne Old Leh road. Miji me skolaci, stary mnich, zeny jdouci pro zeleninu, jdu zpet na Main Bazaar, uprostred krizovatky stoji policajt a sem tam na nekoho piskne pistalkou, jdu kolem cestovnich kancelari, plnych vojaku, kupujici si letenky domu, zastavuje me stary zebrak, davam mu 5 rupii a jdu dal, silnice je ucpana, uprostred silnice stoji krava, musi se odehnat, troubeni moc nepomaha, tak se proste ceka. Preskakuju babky na chodniku, prodavajici zeleninu, jedna krava krade babce jablko, babka stava a kope kravu do boku, aby ji odehnala. Nekdo nemuze vyjet autem ,protoze jine auto stoji za nim, nevadi, poprosi se par chlapu, ti auto rucne nadzvednou a upravi jeho polohu do vhodneho uhlu, aby mohl vyjet, prichazim zpet k patecni mesite a tady moje prochazka konci. Jdu na caj.